Od Jiřího z Poděbrad k Bílé hoře
Od Jiřího z Poděbrad k Bílé hoře
Husitství byl první mohutný projev českého kulturního úsilí,
který se obešel bez patronance nejvyšších tříd národa, dynastie, vysoké
šlechty a vysokého duchovenstva, ba šel přímo proti nim. Byla to známka veliké síly základních
vrstev národních, ale spolu též počátek neblahého rozdvojení, které nemohlo než oslabovat národ jako
celek a které konec konců vedlo ke katastrofě. Jiří z Poděbrad je v důsledku toho poslední český král, který
na širokém foru evropském vystupuje iniciativně jako representant svého národa. Myšlenka na spolek
křesťanských knížat přišla odjinud, ale je Jiříkovou ctí a spolu známkou prohlubující se české tradice
konsolidační, že ji přijal za svou a že ji ze všech sil hleděl realisovat. Nebezpečí tureckého dobyvatelství bylo v jejím
pozadí a proti tomu nebezpečí se prokázali Češi a Slováci obětavými ochránci kulturní Evropy. Nesmí se
zapomínat, že nával turecký zalil uherskou nížinu, ale zastavil se před slovenskými vrchy. Čeští vojáci
obětovali životy a české vojenské umění nasazovalo všechnu svou dovednost ve válkách tureckých po celá
století a český živel ovšem nechyběl ani při osvobození Vídně od Turků roku 1683. Financování habsburské
obrany proti Turkům spočívalo také po celá století hlavně na českých zemích a lze směle říci, že bez jejich
hospodářské zdatnosti nebyli by se mohli Habsburkové postavit proti tureckým útokům s náležitou silou.
Myšlenka na nebezpečí turecké rozhodla i při povolání Habsburků na český trůn na počátku 16. stol. Tím
přinesly české země bezpečnosti evropské nevědomky oběť největší, neboť na starobylý český trůn byl povolán
panovnický rod, který s českým národem nikdy nesrostl. Rudolf II. jako kdysi Karel IV. zvýšil ovšem svým
císařským dvorem na konci století šestnáctého a na počátku století sedmnáctého evropský význam Prahy
jako kulturního střediska. Jeho hradčanské sbírky i jeho dvorní kapela měly větší důležitost než lokální
a jeho záliba ve hvězdářství a v alchymii se zasloužila o pokrok vědeckého badání. Zejména v astronomii se
stala Praha pohostinstvím, které poskytla Tyge Brahovi a J. Keplerovi, kolébkou moderního badání
a můžeme být hrdi na to, že český astronom Tadeáš Hájek z Hájku, sám vynikající pracovník ve vědách
přírodních, se vynasnažil o to, aby Tyge Brahe pozvání Rudolfovo přijal. Celkem však nelze říci, že by byla
v době Rudolfově intensita duševního rozpětí v celé zemi kypěla tak obecně a tak všestranně jako v době
Karlově. Rány, zasazené hospodářskému životu bouřemi husitskými, se zahojily a z českých zemí zase vycházely
podněty k pokroku v zemědělském hospodaření. Úroveň vzdělání byla vysoká a kulturní popudy,
přicházející ze západu, byly ochotně přijímány a dále šířeny. Češi první ze slovanských národů přijali knihtisk
a první kniha česká byla o šest let dříve tištěna nežli první kniha anglická. Mimo oblast španělskou a vlašskou
byla Praha první město v Evropě kde byly pořízeny tisky hebrejské. Český botanik Adam Zalužanský ze
Zalužan si dobyl místa v obecných dějinách botaniky a český humanistický filolog Zikmund Hrubý z Jelení
velmi platně přispěl k zdokonalení kritického postupu při edicích klasiků. České právo se šíří v zemích
sousedních, trvá expanse češtiny jako jazyka vyšší kultury do Polska i do oblastí ruských a i v literatuře ukrajinské
a ruské lze pozorovat vliv děl českých. Ale přes tyto známky nepolevujícího vyzařování obecných kulturních
podnětů ze zemí českých leží v této době, jako v době předešlé hlavní těžiště českého usilování na poli
náboženském, a to ve směru zcela protichůdném tomu, kterým chtěli vésti vývoj Habsburkové, sedící na
českém trůně, především císař Rudolf II. Po té stránce jsou naše položky se stanoviska evropského vysoce
aktivní, české usilováni o náboženskou toleranci, jež si vymohlo majestát Rudolfův z roku 1609 a jež došlo
výmluvného výrazu v dobrovolném porovnání většiny protestantské a křídla katolického z téhož roku, předčí
svou křesťanskou šíří i toleranční požadavky filosofa anglického liberalismu Johna Locka z konce století
a snaha o omezení moci královské právy stavovskými, která toto usilování provázela, připomíná po nejedné
stránce obdobné snahy tehdejší puritánské Anglie. Za obojí tuto myšlenku zvedli Češi boj zbraněmi, ale
prohráli. Dějiny protireformace v zemích habsburských ukazují, že porážka Čechů neznamenala jen pohromu
národní, nýbrž i škodu obecného pokroku kulturního. Dříve však ještě než přišla katastrofa, podal rozkvět
Jednoty bratrské vzácný důkaz o čistotě a bohatosti českého ideálu náboženského. Poslední biskup Jednoty
Jan Amos Komenský se stává jako největší postava české pobělohorské emigrace evropským apoštolem
školských reforem, vše zlaďující pansofie, která předpovídá snahy Leibnitzovy, a niterné zbožnosti. Jeho
myšlenky mají vliv na vznik německého pietismu, stejně jako hnutí ochranovské čerpá některé náboženské
prvky z tradice bratrské a odevzdává je dále anglickému metodismu. Početná emigrace pobělohorská se
ovšem uplatňuje v různých zemích evropských i jinak a přináší jim obohacení svými vojáky, učenci i umělci.
ČTĚTE:
Zahraniční politika krále Jiřího z Poděbrad
(Rudolf Urbánek)
Češi a války turecké
(Rudolf Urbánek)
Zemědělství v 16. století
(Václav Černý)
České rybnikářství
(Frantilek Teplý)
České knihtiskařství v 15. a 16. století
(Jiří Dostál)
Zikmund Hrubý Z Jelení — Gelenius
(Bohumil Ryba)
České právo za hranicemi Čech
(Jan Kapras)
Vliv staré česká literatury v oblasti ruské
(Antoni) Florovskij)
Dvůr Rudolfův: Sbírky na Pražském hradě
(Jan Moravek)
Dvůr Rudolfův: Dvorská kapela
(Vladimír Helfert)
Pražští hvězdáři v době Rudolía II.
(Otto Stydl)
Alchymie v Čechách před Bílou horou
(Karel Pejml)
Adam Zalužanský ze Zalužan
(Bohumil Nímec)
Zápas Čechů s Habsburky o náboženskou toleranci
(Frantilek Hrubý)
Čeští bratří a světová reformace
(Rudolf Řlian)
Pobělohorská emigrace
(Otakar Odloíillk)
Komenský jako pedagog
(Josef Hendrich)
Komenský a západní filosofie
(Fria Erlenbusch)
Komenský a němečtí pietisté
(Fria Erlenbusch)
(Rudolf Urbánek)
Češi a války turecké
(Rudolf Urbánek)
Zemědělství v 16. století
(Václav Černý)
České rybnikářství
(Frantilek Teplý)
České knihtiskařství v 15. a 16. století
(Jiří Dostál)
Zikmund Hrubý Z Jelení — Gelenius
(Bohumil Ryba)
České právo za hranicemi Čech
(Jan Kapras)
Vliv staré česká literatury v oblasti ruské
(Antoni) Florovskij)
Dvůr Rudolfův: Sbírky na Pražském hradě
(Jan Moravek)
Dvůr Rudolfův: Dvorská kapela
(Vladimír Helfert)
Pražští hvězdáři v době Rudolía II.
(Otto Stydl)
Alchymie v Čechách před Bílou horou
(Karel Pejml)
Adam Zalužanský ze Zalužan
(Bohumil Nímec)
Zápas Čechů s Habsburky o náboženskou toleranci
(Frantilek Hrubý)
Čeští bratří a světová reformace
(Rudolf Řlian)
Pobělohorská emigrace
(Otakar Odloíillk)
Komenský jako pedagog
(Josef Hendrich)
Komenský a západní filosofie
(Fria Erlenbusch)
Komenský a němečtí pietisté
(Fria Erlenbusch)