CO DALY ČESKÉ ZEMĚ LIDSTVU

V dobách trpkých zkušeností, ale i odhodlaná vůle k novému životu vydáváme toto dílo, aby hlasy odborníků domácích i cizích podaly svědectví o nezmarné síle a hodnotě našeho národa. Je to svědectví významné. Po dobu celého tisíciletí jsme v evropské výměně kulturních statků udrželi svou bilanci vyrovnanou a mnohdy jsme dávali víc, než jsme přijímali.

Třikrát, v době cyrilometodějské, v době vyspělé gotiky a v době národního ohrožování, jsme byli nad jiné vydatným zdrojem kulturní posily pro ostatní slovanské národy. Není mezi nimi jediného, který by v tě neb oné době nebyl od nás přijal důležité podněty kulturní a v dějinách staré kultury polské a novodobého obrození jižních Slovanů jsme měli podíl vynikající. Tak jsme vždy čestně plnili úkol nejzápadnější výspy v slovanské oblasti a nejinak tomu bylo i v širším kulturním sourucenství evropském a světovém.

Není duchovně chabá národní kultura, která může pro sebe uvést položky tak obecného významu, jako je reformní program husitský a náboženské, filosofické a pedagogické myšlenky Jana Amose Komenského, český přínos do vývoje evropské hudby v reformačním chorálu, v praeklasicismu osmnáctého století i v hudbě moderní, a vědecké průkopnictví Dobrovského, Šafaříkovo a Purkyňovo. Jako úrodná, staletou tradicí prohřátá půda kulturní byly naše země vždy také pevnou oporou tvůrčímu úsilí těch, kdo k nám přišli odjinud a hledali u nás druhý domov. Je naší oprávněnou chloubou, že společnou prací Vlachů, Němců a Čechů rozkvetlo právě u nás výtvarné umění barokní tak bohatě a tak po svém, že se Praha stala barokním klenotem celé střední Evropy. V průběhu staletí jsme účinně a kladné zasáhli do všech oblastí evropské tvořivosti a úměrně k možnostem měla v tom podíl celá naše kulturní oblast. Česká a slovenská. Ani kruté následky bělohorské porážky nedovedly zpřetrhat souvislé pásmo našeho tvůrčího usilováni nebo je odsoudit k bezvýznamnosti.

Tím méně to dovedou změny, které prožíváme dnes, neboř v protikladu k době po Bílé hoře bylo nám zmenšeno území, ale struktura národa zůstala nedotčena. Upevnit tímto přesvědčením naši sebedůvěru a spolu utvrdit v nás rozhodnutí, že se duchovnímu volání své tisícileté tradice nezpronevéříme, toť úkol, který našemu sborníku dává sama doba, v níž vychází.