České právo za hranicemi Čech.
Pražští hvězdáři v době Rudolfa II..
Stará česká astronomie od založení university Karlem IV. r. 1348 až po odevzdání
její ve správu řádu jesuitského r. 1622 se projevuje trojím způsobem:
mistři zabývali se v přednáškách výkladem spisů tehdy na universitě běžných,
vydávali minuce, hvězdářské pranostiky a kalendáře, nebo psali o nových
zjevech na nebi, zejména o kometách a zatměních Slunce a Měsíce.
Astronomie byla astrologií a zájem o ni byl vlivem tisku v 16. století obecně
rozšířen hlavně kalendáři, pravidelně vydávanými, a jejich předpověďmi. Zájem
o zjevy nebeské byl vázán hlavně na osud člověka, jenž s nimi podle
běžných názorů souvisel. Avšak astronomové, pozorující nebe nejprve jen k účelům hvězdopraveckým,
zdokonalili svá pozorování a byli tak vedeni k objevům cenným pro vědu. Soustava
Koperníkova byla uveřejněna již r. 1543, avšak nebyla dotud přijata ani největšími duchy, kteří byli
pod vlivem názorů scholastických.
Astronomické badání tohoto období dostupuje v Čechách vrcholu slavným Tadeášem Hájkem z Hájku (latinisovaným jménem Nemicus, 1525 — 1600), lékařem císaře Rudolfa II. i astronomem. Ve spise „Astrologia antiqua“ pořídil výtah ze starých rukopisů, zejména z díla Joh. de Sacrobosco „Tractatus de sphaera“, které bylo tehdy vedle Ptolemeova „Almagestu“ běžným spisem k universitním výkladům, a r. 1556 psal o dvou kometách. R. 1572 se objevila nová hvězda v souhvězdí Kassiopeje. Je to proslulá hvězda, o níž napsal obšírné dílo také Tyge Brahe. Hájek o ní psal v pojednání „De investigatione loci novae stellae . . .“ a v „Dialexis de novae et prius incognitae stellae“ (1574). O tomto spise zmiňuje se pochvalně Tyge Brahe ve svém díle „Astronomiae instauratae progymnasmata“. „Dialexis“ učinila Hájka slavným, ale vyvolala živou polemiku s učenci cizími. Dále psal Hájek o kometách z r. 1577 a 1580. Rázně vystupoval proti astrologickému hádání a předpovídání věcí budoucích. Hájek byl prvý, kdo navrhl užití průchodních pozorování stálic k určování jejich polohy. Při významu Hájkově je pochopitelné, že Tyge Brahe se dostal do Prahy, uposlechnuv jeho rady, aby nikam nejezdil než ke dvoru císaře Rudolfa II. V Praze byl Hájkem uvítán na jaře 1599. Roku 1600 Hájek umírá. Italský astronom jesuita G. B. Riccioli (1598 — 1671) nazval jménem Hájkovým jeden měsíční kráter.
V ovzduší vytvořeném prací Hájkovou a jeho stykem se dvorem pracovali potom oba velcí astronomové doby Rudolfovy, Tyge Brahe (1546 — 1601) i Johann Kepler (1571 — 1630). Praha stala se kolébkou moderní astronomie Brahovými pozorováními planety Marta zde vykonanými, z nichž Kepler odvodil své slavné zákony planetárních pohybů, základ všech pozdějších výpočtů drah těles nebeských.
Povolání Tyge Braha a Jana Keplera do Prahy bylo jedním z vynikajících činů císaře Rudolfa II. Jméno dánského astronoma jest ještě dnes v Praze známé i v širokých vrstvách obecenstva, ačkoli tu žil jen dva roky. Jeho pomník v kostele Panny Marie před Týnem je obecně známý. Letohrádek Belveder se ukazuje cizincům jako bývalá observatoř Brahova, a zbytky jeho observatoře na Hradčanech, vykopané před několika lety a konservované péčí města Prahy, udržují jeho jméno živé právě v části města, kde nejvíce pracoval. Naproti tomu Kepler, jenž žil v Praze dvanáct let a ještě po odchodu byl s Prahou stále ve spojení, je znám širšímu obecenstvu sotva podle jména, a jeho vztah k Čechám a Praze ještě méně. V Praze prožil Kepler nejlepší léta svého strastiplného života, tu napsal své nejdůležitější spisy, zejména teorii pohybu planety Marta, zde napsal optiku a dioptriku, zde vyzkoumal fysikální funkci oka, působení čoček, zde sestrojil dalekohled po něm nazývaný, a rozvinul svou činnost všemi směry. Do pozdějších let života Keplerova připadá nejvýš dokončení plánů mnohých prací, jež započal v Praze, anebo těch, na nichž již v Praze pracoval.
Činnost Tyge Braha na jeho hvězdárně na dánském ostrově Huennu, kde před odchodem z vlasti pracoval jedenadvacet let, vzbudila, jak je zřejmé z dochovaných dokladů, pozornost i v Praze, takže protokancléř království Českého, Jacobus Curtius de Senftenava, zamýšlí r. 1590 cestovati na Huenn s Hájkem z Hájku. Hájek také zaujal pro Braha nástupce Curtiova Coraducia, a také tajný sekretář Rudolfův, Jan Barvitius, byl Tychonovi nakloněn. Když totiž Brahe r. 1597 pro nepřízeň u dvora dánského odešel z vlasti a byl hostem Jindřicha Rantzowa ve Wandelsburgu u Hamburku, psal Rantzow arcibiskupovi v Kolíně a doporučil mu povolání Tychona do Prahy ke dvoru Rudolfovu. Arcibiskup psal Barvitiovi, a tak počala jednání, podporovaná Tadeášem Hájkem. Tycho připsal koncem r. 1597 z Wandelsburgu Rudolfovi svůj nejnovější spis „Astronomiae instauratae mechanica“, v němž popsal všechny své astronomické přístroje, a tak předložil císaři doklady své dosavadní činnosti. Na podzim dostal jménem Rudolfovým pozvání do Prahy ke dvoru. Vydal se na cestu, ale poněvadž v Čechách vypukl mor, zdržel se ve Wittenberku a do Prahy přijel teprve na jaře 1599. Císař jmenoval jej tajným radou a určil mu plat ročních 3000 dukátů.
Své přístroje uschoval zatím v letohrádku Belvederu. Císař zakoupil pro Braha dům se zahradou na Hradčanech od vdovy po kancléři Curtiovi. Zde Brahe pozoroval zjevy nebeské, ale poněvadž tu byl ve svých pracích rušen, žádal za místo jiné. Byl mu přidělen zámek v Benátkách u Staré Boleslavě a tam mu byla zřízena hvězdárna a chemická laboratoř. V Benátkách pobyl Brahe jen několik měsíců. Přestěhoval se zase do Prahy, kde pracoval opět krátkou dobu v letohrádku Belvederu a později opět v domě Curtiově. Po hostině dne 13. října 1601 u Petra Voka z Rožmberka se roznemohl a po jedenácti dnech zemřel. Tělo jeho bylo pochováno s velkou slávou v kostele Panny Marie před Týnem. Na náhrobku jest kromě stručného životopisu a úmrtního nápisu Brahovo heslo „Esse potius quam videri“.
Hlavní dílo Brahovo, „Astronomiae instauratae progymnasmata“, vyšlo po jeho smrti v Praze 1602 péčí J. Keplera. V něm podává výtah z pozorování Hájka z Hájku, a hlavně dokazuje, že nová hvězda v souhvězdí Kassiopeje z r. 1572, jakož i komety v té době se objevivší neměly žádné paralaxy a že jsou tudíž od Země vzdálenější nežli Měsíc. Tím dokazuje, že komety náležejí k tělesům nebeským a nikoli k t. zv. „regio sublunaris“. Latinský rukopis Brahův „Triangulorum planorum et sphaericorum praxis arithmetica. . .“ (1591) je uchován v Národní a universitní knihovně v Praze a byl vydán zčásti ředitelem Pražské hvězdárny J. J. Böhmem, celý pak prof. F. J. Studničkou (1886). Z rozsáhlé sbírky Brahových přístrojů se zachovaly v Praze dva sextanty v museu Státní hvězdárny: na jednom je vryto jméno zhotovitele, Erazima Habermela, mechanika císaře Rudolfa II. a rok 1600, druhý je neznámého původu.
Krátký pobyt Brahův v Praze byl by snad zůstal bez silnějšího vlivu na vývoj astronomie, kdyby nebyl v Praze vlivem Brahovým žil a pracoval Johann Kepler, jenž z výsledků pozorování Brahových odvodil důsledky, důležité pro astronomii.
R. 1600, rok před úmrtím Brahovým, byl Kepler vypověděn, jsa evangelického vyznání, ze Štyrska tak jako jiní učitelé gymnasia ve Štyrském Hradci, jež bylo zrušeno. Obrátil se k Tychonovi, jenž znal již jeho spis „Prodromus dissertationum cosmographicarum“ (Tubinky 1596) a jenž jej zval do Prahy hlavně proto, aby s ním pracoval na zlepšení planetárních tabulek, t. zv. prutenských. V červenci 1600 svolil císař Rudolf, aby Kepler byl Brahovým pomocníkem, a v srpnu toho roku Kepler, uspořádav některé rodinné věci ve Štyrsku, usadil se v Praze. Po úmrtí Tychonově byl jmenován císařským matematikem. Poněvadž jeho plat byl jen 500 zl. ročně, musel si vypomáhati sestavováním horoskopů, pranostik a kalendářů, ač astrologii neuznával. Pozoroval nástroji Brahovými a užíval jeho rukopisů.
R. 1602 vydal v Praze spis „Nova dissertatiuncula de fundamentis astrologiae . . .“, v němž zavrhuje věštění z hvězd, ačkoli připouští, že některé seskupení hvězd při narození člověka věští budoucnost. Také připravoval k tisku Tychonovo dílo „Astronomiae instauratae progymnasmata“. Hlavně však pracoval na zhodnocení Tychonových pozorování pohybu planety Marta, nashromážděných prací dvaceti let. Po dlouhé řadě pokusů, zdržován i tím, že na nějakou dobu musel vydati stroje i zápisky Brahovy, až konečně na císařský rozkaz mu byly znovu vydány, poznal, že planeta Mars se pohybuje v elipse, v jejímž jednom ohnisku je Slunce. To je prvý zákon Keplerův, který aplikoval i na ostatní planety sluneční soustavy. Vycházeje pak z předpokladu, že Slunce je ústředním tělesem soustavy sluneční, odvodil i druhý zákon: plochy, opsané průvodičem planet, jsou úměrné dobám. Oba zákony uveřejnil v slavném díle „Astronomia nova de motibus stellae Martis . . . ex observationibus Tychonis Brahe“ vydaném v Praze 1609, nákladem císařovým. Podle názorů o tíži a podle výkladů o přílivu a odlivu působením přitažlivosti Měsíce a o oběhu planet kolem Slunce působením magnetické síly Slunce byl Kepler blízký toho, aby objevil gravitační zákon Newtonův. Ve svém spise řešil Kepler i úlohu, známou dodnes z teoretické astronomie názvem „problém Keplerův“, vypočísti pravé místo planety v její dráze pro daný okamžik.
V Praze vypracoval také důležité dílo z optiky „Ad Vitellionem paralipomena. . . “, vydané ve Frankfurtě 1604, a druhé „Dioptrica“ (1611). V prvém spise vyložil správně teorii vidění a vyslovil hlavní zásadu fotometrie, že intensity světla ubývá v obráceném poměru s velikostí ploch, na něž dopadá. Také tu vykládá o sférické vadě čoček a vypočítává rozdíl zeměpisných délek dvou míst ze zatmění Slunce. V druhém spise vyložil podstatu holandského dalekohledu a popsal čtyři dalekohledy, mezi nimi dalekohled hvězdářský, složený ze dvou spojných čoček (byl sestaven teprve 1613), a sestavil tabulku refrakce.
R. 1619 vydal v Linci, kam přesídlil po smrti Rudolfově r. 1612 a kde byl profesorem na gymnasiu, jiný svůj slavný spis, „Harmonices mundi libri V“, v němž uveřejnil třetí zákon planetárního pohybu: druhé mocniny oběžných dob planet mají se k sobě jako třetí mocniny jejich vzdáleností od Slunce.
Kepler objasnil také objevy Galileiho — objev měsíců Jupiterových — ve dvou spisech „Dissertatio cum Nuntio sidereo“ (Praha 1610) a „Narratio de observatis 4 Jovis satellitibus erroneis“ (Praha 1611).
Učení Koperníkovo hájil ve velikém spise „Epitomae astronomiae Copernicanae“, vydaném v Linci a Frankfurtě v 1 . 1618 — 21. Poněvadž nemohl vysvětliti oběh planet kolem Slunce jen účinkem tíže, předpokládal, že Slunce má sílu magnetickou. Podle Koperníkových názorů vysvětlil však správně pohyb Měsíce kolem Země.
Hlavní díla Keplerova způsobila převrat v celé astronomii. Kepler zbavil soustavu Koperníkovu některých omylů, jež v ní ještě byly ze soustavy Ptolomaiovy. Jeho výzkumy byly pohyby planet, jež podle názorů Koperníkových se děly rovnoměrně v drahách kruhových, nahrazeny pohyby v drahách eliptických, rychlostí proměnlivou.
Teprve r. 1627 vydal Kepler v Ulmu třetí své hlavní dílo, na které pomýšlel již Brahe, „Tabulae Rudolphinae“, jež bylo velkým pokrokem proti tabulkám prutenským.
Kepler vždy vděčně vzpomínal svého slavného předchůdce, Tyge Braha, a nikdy neopomenul ve svých spisech vzdáti úctu učenci, bez jehož práce by nebyl nalezl zákony planetárních pohybů.
Astronomické badání tohoto období dostupuje v Čechách vrcholu slavným Tadeášem Hájkem z Hájku (latinisovaným jménem Nemicus, 1525 — 1600), lékařem císaře Rudolfa II. i astronomem. Ve spise „Astrologia antiqua“ pořídil výtah ze starých rukopisů, zejména z díla Joh. de Sacrobosco „Tractatus de sphaera“, které bylo tehdy vedle Ptolemeova „Almagestu“ běžným spisem k universitním výkladům, a r. 1556 psal o dvou kometách. R. 1572 se objevila nová hvězda v souhvězdí Kassiopeje. Je to proslulá hvězda, o níž napsal obšírné dílo také Tyge Brahe. Hájek o ní psal v pojednání „De investigatione loci novae stellae . . .“ a v „Dialexis de novae et prius incognitae stellae“ (1574). O tomto spise zmiňuje se pochvalně Tyge Brahe ve svém díle „Astronomiae instauratae progymnasmata“. „Dialexis“ učinila Hájka slavným, ale vyvolala živou polemiku s učenci cizími. Dále psal Hájek o kometách z r. 1577 a 1580. Rázně vystupoval proti astrologickému hádání a předpovídání věcí budoucích. Hájek byl prvý, kdo navrhl užití průchodních pozorování stálic k určování jejich polohy. Při významu Hájkově je pochopitelné, že Tyge Brahe se dostal do Prahy, uposlechnuv jeho rady, aby nikam nejezdil než ke dvoru císaře Rudolfa II. V Praze byl Hájkem uvítán na jaře 1599. Roku 1600 Hájek umírá. Italský astronom jesuita G. B. Riccioli (1598 — 1671) nazval jménem Hájkovým jeden měsíční kráter.
V ovzduší vytvořeném prací Hájkovou a jeho stykem se dvorem pracovali potom oba velcí astronomové doby Rudolfovy, Tyge Brahe (1546 — 1601) i Johann Kepler (1571 — 1630). Praha stala se kolébkou moderní astronomie Brahovými pozorováními planety Marta zde vykonanými, z nichž Kepler odvodil své slavné zákony planetárních pohybů, základ všech pozdějších výpočtů drah těles nebeských.
Povolání Tyge Braha a Jana Keplera do Prahy bylo jedním z vynikajících činů císaře Rudolfa II. Jméno dánského astronoma jest ještě dnes v Praze známé i v širokých vrstvách obecenstva, ačkoli tu žil jen dva roky. Jeho pomník v kostele Panny Marie před Týnem je obecně známý. Letohrádek Belveder se ukazuje cizincům jako bývalá observatoř Brahova, a zbytky jeho observatoře na Hradčanech, vykopané před několika lety a konservované péčí města Prahy, udržují jeho jméno živé právě v části města, kde nejvíce pracoval. Naproti tomu Kepler, jenž žil v Praze dvanáct let a ještě po odchodu byl s Prahou stále ve spojení, je znám širšímu obecenstvu sotva podle jména, a jeho vztah k Čechám a Praze ještě méně. V Praze prožil Kepler nejlepší léta svého strastiplného života, tu napsal své nejdůležitější spisy, zejména teorii pohybu planety Marta, zde napsal optiku a dioptriku, zde vyzkoumal fysikální funkci oka, působení čoček, zde sestrojil dalekohled po něm nazývaný, a rozvinul svou činnost všemi směry. Do pozdějších let života Keplerova připadá nejvýš dokončení plánů mnohých prací, jež započal v Praze, anebo těch, na nichž již v Praze pracoval.
Činnost Tyge Braha na jeho hvězdárně na dánském ostrově Huennu, kde před odchodem z vlasti pracoval jedenadvacet let, vzbudila, jak je zřejmé z dochovaných dokladů, pozornost i v Praze, takže protokancléř království Českého, Jacobus Curtius de Senftenava, zamýšlí r. 1590 cestovati na Huenn s Hájkem z Hájku. Hájek také zaujal pro Braha nástupce Curtiova Coraducia, a také tajný sekretář Rudolfův, Jan Barvitius, byl Tychonovi nakloněn. Když totiž Brahe r. 1597 pro nepřízeň u dvora dánského odešel z vlasti a byl hostem Jindřicha Rantzowa ve Wandelsburgu u Hamburku, psal Rantzow arcibiskupovi v Kolíně a doporučil mu povolání Tychona do Prahy ke dvoru Rudolfovu. Arcibiskup psal Barvitiovi, a tak počala jednání, podporovaná Tadeášem Hájkem. Tycho připsal koncem r. 1597 z Wandelsburgu Rudolfovi svůj nejnovější spis „Astronomiae instauratae mechanica“, v němž popsal všechny své astronomické přístroje, a tak předložil císaři doklady své dosavadní činnosti. Na podzim dostal jménem Rudolfovým pozvání do Prahy ke dvoru. Vydal se na cestu, ale poněvadž v Čechách vypukl mor, zdržel se ve Wittenberku a do Prahy přijel teprve na jaře 1599. Císař jmenoval jej tajným radou a určil mu plat ročních 3000 dukátů.
Své přístroje uschoval zatím v letohrádku Belvederu. Císař zakoupil pro Braha dům se zahradou na Hradčanech od vdovy po kancléři Curtiovi. Zde Brahe pozoroval zjevy nebeské, ale poněvadž tu byl ve svých pracích rušen, žádal za místo jiné. Byl mu přidělen zámek v Benátkách u Staré Boleslavě a tam mu byla zřízena hvězdárna a chemická laboratoř. V Benátkách pobyl Brahe jen několik měsíců. Přestěhoval se zase do Prahy, kde pracoval opět krátkou dobu v letohrádku Belvederu a později opět v domě Curtiově. Po hostině dne 13. října 1601 u Petra Voka z Rožmberka se roznemohl a po jedenácti dnech zemřel. Tělo jeho bylo pochováno s velkou slávou v kostele Panny Marie před Týnem. Na náhrobku jest kromě stručného životopisu a úmrtního nápisu Brahovo heslo „Esse potius quam videri“.
Hlavní dílo Brahovo, „Astronomiae instauratae progymnasmata“, vyšlo po jeho smrti v Praze 1602 péčí J. Keplera. V něm podává výtah z pozorování Hájka z Hájku, a hlavně dokazuje, že nová hvězda v souhvězdí Kassiopeje z r. 1572, jakož i komety v té době se objevivší neměly žádné paralaxy a že jsou tudíž od Země vzdálenější nežli Měsíc. Tím dokazuje, že komety náležejí k tělesům nebeským a nikoli k t. zv. „regio sublunaris“. Latinský rukopis Brahův „Triangulorum planorum et sphaericorum praxis arithmetica. . .“ (1591) je uchován v Národní a universitní knihovně v Praze a byl vydán zčásti ředitelem Pražské hvězdárny J. J. Böhmem, celý pak prof. F. J. Studničkou (1886). Z rozsáhlé sbírky Brahových přístrojů se zachovaly v Praze dva sextanty v museu Státní hvězdárny: na jednom je vryto jméno zhotovitele, Erazima Habermela, mechanika císaře Rudolfa II. a rok 1600, druhý je neznámého původu.
Krátký pobyt Brahův v Praze byl by snad zůstal bez silnějšího vlivu na vývoj astronomie, kdyby nebyl v Praze vlivem Brahovým žil a pracoval Johann Kepler, jenž z výsledků pozorování Brahových odvodil důsledky, důležité pro astronomii.
R. 1600, rok před úmrtím Brahovým, byl Kepler vypověděn, jsa evangelického vyznání, ze Štyrska tak jako jiní učitelé gymnasia ve Štyrském Hradci, jež bylo zrušeno. Obrátil se k Tychonovi, jenž znal již jeho spis „Prodromus dissertationum cosmographicarum“ (Tubinky 1596) a jenž jej zval do Prahy hlavně proto, aby s ním pracoval na zlepšení planetárních tabulek, t. zv. prutenských. V červenci 1600 svolil císař Rudolf, aby Kepler byl Brahovým pomocníkem, a v srpnu toho roku Kepler, uspořádav některé rodinné věci ve Štyrsku, usadil se v Praze. Po úmrtí Tychonově byl jmenován císařským matematikem. Poněvadž jeho plat byl jen 500 zl. ročně, musel si vypomáhati sestavováním horoskopů, pranostik a kalendářů, ač astrologii neuznával. Pozoroval nástroji Brahovými a užíval jeho rukopisů.
R. 1602 vydal v Praze spis „Nova dissertatiuncula de fundamentis astrologiae . . .“, v němž zavrhuje věštění z hvězd, ačkoli připouští, že některé seskupení hvězd při narození člověka věští budoucnost. Také připravoval k tisku Tychonovo dílo „Astronomiae instauratae progymnasmata“. Hlavně však pracoval na zhodnocení Tychonových pozorování pohybu planety Marta, nashromážděných prací dvaceti let. Po dlouhé řadě pokusů, zdržován i tím, že na nějakou dobu musel vydati stroje i zápisky Brahovy, až konečně na císařský rozkaz mu byly znovu vydány, poznal, že planeta Mars se pohybuje v elipse, v jejímž jednom ohnisku je Slunce. To je prvý zákon Keplerův, který aplikoval i na ostatní planety sluneční soustavy. Vycházeje pak z předpokladu, že Slunce je ústředním tělesem soustavy sluneční, odvodil i druhý zákon: plochy, opsané průvodičem planet, jsou úměrné dobám. Oba zákony uveřejnil v slavném díle „Astronomia nova de motibus stellae Martis . . . ex observationibus Tychonis Brahe“ vydaném v Praze 1609, nákladem císařovým. Podle názorů o tíži a podle výkladů o přílivu a odlivu působením přitažlivosti Měsíce a o oběhu planet kolem Slunce působením magnetické síly Slunce byl Kepler blízký toho, aby objevil gravitační zákon Newtonův. Ve svém spise řešil Kepler i úlohu, známou dodnes z teoretické astronomie názvem „problém Keplerův“, vypočísti pravé místo planety v její dráze pro daný okamžik.
V Praze vypracoval také důležité dílo z optiky „Ad Vitellionem paralipomena. . . “, vydané ve Frankfurtě 1604, a druhé „Dioptrica“ (1611). V prvém spise vyložil správně teorii vidění a vyslovil hlavní zásadu fotometrie, že intensity světla ubývá v obráceném poměru s velikostí ploch, na něž dopadá. Také tu vykládá o sférické vadě čoček a vypočítává rozdíl zeměpisných délek dvou míst ze zatmění Slunce. V druhém spise vyložil podstatu holandského dalekohledu a popsal čtyři dalekohledy, mezi nimi dalekohled hvězdářský, složený ze dvou spojných čoček (byl sestaven teprve 1613), a sestavil tabulku refrakce.
R. 1619 vydal v Linci, kam přesídlil po smrti Rudolfově r. 1612 a kde byl profesorem na gymnasiu, jiný svůj slavný spis, „Harmonices mundi libri V“, v němž uveřejnil třetí zákon planetárního pohybu: druhé mocniny oběžných dob planet mají se k sobě jako třetí mocniny jejich vzdáleností od Slunce.
Kepler objasnil také objevy Galileiho — objev měsíců Jupiterových — ve dvou spisech „Dissertatio cum Nuntio sidereo“ (Praha 1610) a „Narratio de observatis 4 Jovis satellitibus erroneis“ (Praha 1611).
Učení Koperníkovo hájil ve velikém spise „Epitomae astronomiae Copernicanae“, vydaném v Linci a Frankfurtě v 1 . 1618 — 21. Poněvadž nemohl vysvětliti oběh planet kolem Slunce jen účinkem tíže, předpokládal, že Slunce má sílu magnetickou. Podle Koperníkových názorů vysvětlil však správně pohyb Měsíce kolem Země.
Hlavní díla Keplerova způsobila převrat v celé astronomii. Kepler zbavil soustavu Koperníkovu některých omylů, jež v ní ještě byly ze soustavy Ptolomaiovy. Jeho výzkumy byly pohyby planet, jež podle názorů Koperníkových se děly rovnoměrně v drahách kruhových, nahrazeny pohyby v drahách eliptických, rychlostí proměnlivou.
Teprve r. 1627 vydal Kepler v Ulmu třetí své hlavní dílo, na které pomýšlel již Brahe, „Tabulae Rudolphinae“, jež bylo velkým pokrokem proti tabulkám prutenským.
Kepler vždy vděčně vzpomínal svého slavného předchůdce, Tyge Braha, a nikdy neopomenul ve svých spisech vzdáti úctu učenci, bez jehož práce by nebyl nalezl zákony planetárních pohybů.