Lucemburkové
Lucemburkové
Doba lucemburská, zejména druhá polovice století 14., v níž
na hlavě českého krále spočinula koruna císařská, je dobou naplnění, která spatřila ke žni dozrávati
to, co zasévala období předešlá. Znovu jako v době raného křesťanství se stalo naše území ohniskem, z něhož
daleko k ostatním národům slovanským vycházely kulturní podněty, ale tentokrát šlo o vliv stálejší, neboť
jeho kořeny byly dlouhou kulturní tradicí už pevně zapuštěny v domácí půdě. Jen z dlouhé kulturní tradice
mohla vyrůst literatura tak bohatá a formálně tak vyspělá, jako je česká literatura 14. století, a jazyk
tak vytříbený a pro tolik různých funkcí vyzbrojený, jako byla tehdejší spisovná čeština. Proto také přetrval
tenkrát vliv české literatury a spisovné češtiny téměř o dvě století časovou hranici doby lucemburské a proto
se šířil tak daleko. Zasáhl především oblast polskou, jež byla území českému nejbližší a jež české podněty
ochotně přijímala. Slezsko tíhlo k Čechám a Krakovu byla nedostižným vzorem Praha, za Lucemburků
rychle rostoucí a dychtivě absorbující všecky kulturní podněty západu. Není proto divu, že se v staré literatuře
polské napořád setkáváme s vlivy českými. Byly to vlivy, které literatuře polské prospěly. Vyspělá
slovesná kultura české gotiky vypěstovala, podle slov polského odborníka, mateřsky první plody literární
tvorby polské, a když na domácí půdě byl další její vývoj přeťat revolucí husitskou, našla své opravdové
pokračování ve skvělé poesii polské renesance. Vliv české literatury se však v těchto dobách mohutné kulturní
expanse české nezastavil ani u východních hranic živlu polského, šel přes ně dál do oblasti ruské, především
arci do přilehlých území západoruských, běloruského a ukrajinského. Jeho stopy tam ovšem nalézáme teprve
v století 15. a 16. I k Slovanům jižním si našla cestu česká díla literární z doby lucemburské, jak dosvědčují
překlady z náboženské a poučně prosaické literatury české, které nalézáme v hlaholských rukopisech chorvátských
z 15. století. Mostem tu byl nejspíše slovanský klášter emauzský, do něhož Karel IV. povolal benediktiny
z chorvátského pobřeží. Ruku v ruce s literaturou šel arci i jazyk. Vliv češtiny na jazyk polský, který
se počal již v 10. století v období církevněslovanském, trval v oblasti církevní i dál, a se zesílením české
kultury v století 14. a 15. se šířil také do jiných oblastí myšlenkových a zanechával trvalé stopy v spisovné
polštině. Síla tehdejšího kulturního vlivu českého se zřetelně ukazuje v tom, že expanse spisovné češtiny
zasahuje i do oblasti ruské, jak o tom svědčí netoliko ruské adaptace českých tekstů, nýbrž i česká vrstva slov
ve spisovné ukrajinštině a ve spisovné ruštině. Je přirozené, že se český jazykový vliv projevil i na území
lužickém, které patřilo k státu českému. V oblasti charvátské snad jen jeden typ přídavných jmen je původu
českého. S expansí české literatury a spisovné češtiny těsné souvisí vliv českých soustav pravopisných. Platí
to již o starém českém pravopisu spřežkovém, který se podnes zachoval v maďarštině a polštině. Jeho vliv
byl ovšem později daleko předstižen vlivem diakritického pravopisu Husova, který byl v zásadě přijat nejen
v praktickém pravopise různých národů evropských i mimoevropských, nýbrž se stal do značné míry i pravopisem
moderních přepisů vědeckých. Husova pravopisná reforma vznikla ovšem už v nové Praze, vytvořené
Karlem IV. Ta se stává velkým střediskem kulturním, působícím daleko do sousední ciziny. Pražská universita,
založená v době, kdy universita pařížská a oxfordská ztrácely dřívější lesk, nedosáhla sice významem
nikdy těchto dvou svých vzorů a zůstávala v srovnání s nimi universitou spíše provinciální, ale na dlouho to
byla jediná universita v celé oblasti středoevropské. Z ní vznikly odštěpením četné university jiné a v prvních
šedesáti letech své existence odchovala i zemím sousedním mnoho vynikajících politiků, státníků a příslušníků
vysoké hierarchie. Dominující postavení Prahy se tehdy projevilo i v umění výtvarném. Již v dobách raného
křesťanství vznikl v Čechách typ malé, jednoapsidové rotundy, který, jak se zdá, se odtud rozšířil i do zemí
sousedních. Na vrcholu doby lucemburské vytvořil zase v Praze a v Čechách Šváb Petr Parléř, největší
tehdejší architekt střední Evropy, svérázné rysy pozdní gotiky, které později v cizině byly plně rozvity, a také
vysoký stupeň tehdejšího našeho malířství měl svou znatelnou ozvěnu v blízkém zahraničí. Dílo Petra
Parléře, vzniklé v Čechách, ukazuje, jak dobrým domovem se tehdy mohla stát bohatá a kulturně vyspělá
česká země tvořivě nadanému Němci ze zahraničí. Dějiny literární zase dosvědčují prospěch, který z
obecného rozkvětu země měla kultura Němců, usedlých v Čechách trvale. V císařské kanceláři Karlově v Praze
se tehdy vytvářejí tak příznivé poměry pro řečnickou prosu německou, že za jejich působení vzniká nejdůležitější
německé literární dílo pozdního středověku, Ackermann aus Böhmen.
ČTĚTE:
Český vliv na středověkou literaturu polskou
(Olaf Jansen)
Staročeská literatura v hlaholském písemnictví charvátském
(Bohuslav Havránek)
Expanse spisovné Češtiny od 14. do 16. stol
(Bohuslav Havránek)
Mezinárodní význam českých pravopisných soustav
(Antonín Frinta)
Karlova universita do dekretu kutnohorského
(F. M. Bartol)
Vliv císařské kanceláře Karlovy na slovesnou kulturu německou
(Pavel Trošt)
Vůdčí úloha Prahy ve výtvarném uměn
(Josef Cibulka a Antonín Matljltk)
(Olaf Jansen)
Staročeská literatura v hlaholském písemnictví charvátském
(Bohuslav Havránek)
Expanse spisovné Češtiny od 14. do 16. stol
(Bohuslav Havránek)
Mezinárodní význam českých pravopisných soustav
(Antonín Frinta)
Karlova universita do dekretu kutnohorského
(F. M. Bartol)
Vliv císařské kanceláře Karlovy na slovesnou kulturu německou
(Pavel Trošt)
Vůdčí úloha Prahy ve výtvarném uměn
(Josef Cibulka a Antonín Matljltk)