Český vliv na bulharskou vědu, hudbu, divadlo a literaturu.
Český vliv na bulharskou vědu, hudbu, divadlo a literaturu.
Kulturní vývoj národa bulharského, jeho obrození i politické osvobození ubíralo se zcela jinými
cestami než vývoj národa českého. I když u obou bylo
založeno na svobodomyslných heslech velké revoluce francouzské, na přirozených právech člověka
i národů, a konečně od polovice minulého století
na idei slovanství, byl poměr vývoje kulturního obrození a osvobození politického u nich v poměru
zcela opačném. Kdežto světová válka zastala český
národ zcela vyrovnaný s kulturním životem ostatních národů evropských,
osvobození Bulharska zastihlo národ po všech stránkách kulturního života,
jak duchovního, tak i hmotného, na stupni, který nikterak neodpovídal evropskému průměru. Ještě
10 let po osvobození mělo Bulharsko pouze 11.5% gramotného obyvatelstva. Škol bylo málo a vyšší
učiliště se pomalu zřizovala.
Bulharská inteligence, vůdcové kulturního obrození a buditelé národního vědomí byli lidé vzdělaní na cizích školách. Celkem Bulhaři neznali Slovanstvo, kdežto Slovanům byli Bulhaři odhaleni P. J. Šafaříkem. Teprve J. I. Venelin, podkarpatský Rusín, vychodivší gymnasium v Užhorodě, V. E. Aprilov, Dr. Beron, P. Rakovski, L. Karavelov, Ang. Kančev, M. Drinov, K. Veličkov, M. Gruev a jiní a jiní se v cizině seznámili se slavismem, jehož střediskem byly Čechy.
Zcela přirozeně nejdříve a nejmocněji působilo kulturní proudění ruské a to pro blízkost tohoto mocného slovanského státu, jakož i pro velkou jazykovou příbuznost.
Hromadné proudění Bulharů do Čech počíná teprve rokem 1869 (jednotliví studenti přicházejí již daleko dříve a to od r. 1853). Příčinou tohoto pozdějšího přílivu byla jednak geografická vzdálenost, jednak i menší příbuznost obou jazyků. Tak se vlivy české kultury projevují v Bulharsku mocněji teprve v 80. letech minulého století, kdy ji tam zanesla jednak mladá inteligence bulharská, vrátivší se do osvobozené vlasti, jednak i mocný příliv mladé inteligence české, spěchající z ideových podnětů na pomoc osvobozenému bratrskému národu.
Vliv české kultury projevil se jak ve vědě, tak i v hudbě, divadle i literatuře.
Nejdříve projevil se ve vědě vliv Šafaříka a Dobrovského, zakladatelů slovanské historiografie a filologie, a právě oni jsou poznáváni prostřednictvím ruským. Ruské překlady Dobrovského Staroslověnské gramatiky a Šafaříkových Slovanských starožitností se dostávaly do rukou bulharských buditelů nejen v Rusku samém, ale i v Cařihradě, Smyrně (K. Fotinov), v Athénách i jinde. Kniha Dobrovského byla i v majetku Neofita Rilského. Vliv obou, Šafaříkův i Dobrovského, se projevuje i na J. I. Venelinovi i na V. E. Aprilovu, otci bulharského národa a otci bulharského školství.
Vliv Dobrovského nebyl zastaven ani později po válce osvobozenecké a k němu se obrací zřetel jak v předosvobozeneckých gramatikách jazyka staroslovanského i nově se rodícího spisovného jazyka novobulharského, tak i v gramatikách pozdějších a zejména tam, kde jde v řeči o zachování národní samobytnosti. Od něho vychází J. Grujev, T. Šiškov, A. T. Balan, S. S. Bobčev, B. Conev a všichni ostatní. Ale vliv P. J. Šafaříka a J. Dobrovského nezůstává osamocen, nýbrž mocně působí vedle něho i vlivy pozdějších slavistů, na příklad Hattaly, Gebaura a Niederle.
Stejně základní jako ve slavistice jsou i vlivy v ostatních oborech vědních, ať již je to dějepis, chemie, přírodopis, matematika a v poslední době i Masarykův realismus ve filosofii. Ve všech těchto oborech je to jednak přímé působení Čechů učících v Bulharsku, jednak vliv české vědy působící na Bulhary studující v Čechách.
K. Jirečka Dějiny národa bulharského, které v bulharském překladu T. Bojadžieva vycházejí v r. 1886, jsou prvními skutečnými bulharskými dějinami. Podle nich napsal své dějiny S. S. Bobčev, z nich vychází V. N. Zlatarski a j.
Prvá původní, nepřekladová, bulharská učebnice chemie je sestavena A. Atanasovem, žákem prof. české techniky v Praze V. Šafaříka, na základě české nomenklatury a vydaná v Praze r. 1880. Stejně zoologie i botanika bulharská je založena na českém názvosloví a prvé jejich učebnice jsou pořizovány podle učebnic českých. I. Urunov, světový bulharský botanik, je odchovanec český. K. Velenovského Flora bulgarica je základním dílem bulharského rostlinopisu.
Česká matematika dostává se na bulharskou školu rovněž překlady učebnic Studničkových, Starého, Jarolímkových a j., konečně i vědeckou činností sofijského univ. prof. A. Šourka (Čecha), odchovance českého gymnasia i techniky I. Salabašieva a j.
Vliv české filosofie a pedagogiky projevuje se teprve později a díla Komenského, Durdíkova a Masarykova se objevují teprve koncem minulého století v rukách bulharské vědy a veřejnosti. Byla to Durdíkova Estetika, Komenského Didactica magna, ukázky z některých jeho jiných děl a jeho životopis. T. G. Masaryk upozornil na sebe v Bulharsku vystoupením v procesu Hilsnerově a v r. 1898 vychází jeho Vědecká i světová krise v současném marxismu.
Avšak hlavní vliv Masarykův můžeme pozorovati teprve po světové válce, a to se neprojevuje pouze v současné filosofii bulharské (prof. Michalčev a Kazandžiev), nýbrž Masaryk upoutává zejména svou činností politika a státníka. „Masarykovo přesvědčení pravé demokracie na základě práva a rovnosti před zákonem a demokracie založené na humánní a nábožensko-mravní pravdě, tento Masarykův demokratismus, je světovým názorem všeho Slovanstva“, praví dr. Nik. Bobčev. Vliv Masarykův v Bulharsku není ovšem ukončen, nýbrž naopak stejně jako u nás v osmdesátých letech minulého století Masarykův realismus nejvíce působil na mladou českou inteligenci, tak také v Bulharsku je to nyní mladá inteligence, která vidí v Masarykovi i filosofa a vědce, a zejména tvůrce příkladně moderního státu.
Jestliže tudíž v oblasti, která poměrně snadno se stává majetkem mezinárodním, se vliv český projevil v Bulharsku tak silně v základech národní vědy, není divu, že ještě mocněji se tam projevil vliv české hudby, při níž není potřeba znáti řeč. Nejdříve a nejmocněji zapůsobila česká píseň umělá i národní, přinesená do Bulharska v letech sedmdesátých minulého století Bulhary v Čechách vystudovanými. Některé melodie a mnohdy i slova tak se vžily a zcela zdomácněly, že byly později pokládány za písně čistě bulharské. Tak na příklad „Kde domov můj“ se slovy „Kde e rodăt mi“, nebo školní píseň P. Ivanova na nápěv „Hej Slované“ a mn. j. Později zapůsobil jednak vliv českých kapelníků a profesorů hudební akademie v Bulharsku, jednak opět studium zpěvu a hudby v Čechách pozdějších slavných zpěváků, dirigentů a hudebních skladatelů bulharských.
Když „Velisarieva-ta opera“ hraná r. 1856 v Lomu, jako prvé operní představení v Bulharsku vůbec, byla přepracována učitelem T. Šiškovem a uvedena po druhé na scénu r. 1873, ozvaly se v ní nejen národní písně bulharské, ale i písně české, nebo jejich variace. Roku 1890 utvořená „Stolična dramati- česko-operna trupa“ v Sofii měla ze šesti členů polovinu Čechů a polovinu českých odchovanců z pražské konservatoře od prof. F. Pivody a j. (D. Kazakov, Iv. Slavkov a A. Bukureštliev.) Na prvém koncertu hráno J. Maláta „Kvítí z luhů slovanských“. V pozdějších koncertech můžeme slyšeti Blodka, Dvořákovu Pátou symfonii, Slovanské tance a j., Smetanovu Ouverturu a Polku z Prodané nevěsty, Vít. Nováka, Fibicha a j. Z oper na bulharské scéně provozována první „V studni“ od Blodka, z níž jednotlivé části byly předváděny mnohokrát od r. 1891, kdy bylo zpíváno prvé dueto. Pak Smetanova „Prodaná nevěsta“, z níž části byly uváděny na scénu již v sezóně 1910 — 11. Celé tyto opery provedeny byly v sezóně 1912. Později přichází na scénu Janáčkova „Její pastorkyňa“ a Weinbergrův „Švanda dudák“. V roce 1912 nejúspěšnější operou i po stránce finanční zůstává právě Smetanova „Prodaná nevěsta“.
Protože prvními učiteli hudby a zpěvu v Bulharsku byli Češi a že Bulhaři nabývali svého vzdělání na pražské konservatoři, že druhá vlna českých hudebníků do Bulharska byli (proti prvým praktikům) výborní instrumentalisté a teoretikové (Al. Macák, V. Kaucký, J. Wiesner, K. Machaň a Cibulka), nese bulharský zpěv a hudba pečeť české hudební výchovy, která dala Bulharům několik vynikajících dirigentů i skladatelů. Jsou to na př. Dobri Christov, žák Dvořákův, A. Bukureštliev, As. Dimitrov a jiní. Vliv na bulharskou operu neprojevuje se pouze českou školou, českými zpěváky a dirigenty, ale i po stránce jevištní, neboť výprava, kostymy i ličidla pro prvá i pozdější operní představení dodávány byly z Prahy.
Český vliv neomezil se pouze na bulharskou operu, ale je stejné základní povahy u bulharského dramatu. Také u jeho kolébky, prvého představení v Šumenu r. 1856, stojí Čech, onen prvý, který snad do Bulharska z kulturních pracovníků přišel, Milovanovič-Majsner. On vlastně to byl, který řídil prvé bulharské představení „Michail“. Prvá původní hra bulharská vytištěná, Ikonomovův „Biskup lovečský“ (1863), nese pečeť tehdejších pražských scén, které měl Ikonomov příležitost spatřiti r. 1859. Ačkoliv v dalším svém vývoji stojí bulharské drama pod vlivem ruským, přece při zřízení Národního divadla v Sofii byl povolán k jeho vedení jako ředitel i režisér zkušený režisér a herec Národního divadla pražského Josef Šmaha, který v letech 1906 až 1910 přenáší na ně tradici českého divadla. „Cizinec, velký divadelní pedagog — náš divadelní chirurg — t. j. Josef Šmaha“ — tak zní jeho bulharská charakteristika.
Z českých dramatiků přichází na scénu nejprve J. Neruda svojí „Prodanou láskou“ v překladě D. Kazakova v r. 1891. Později přichází J. V. Friče: Asjenův pád; J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, Závěť Lukavického pána, V sudě Diogenově; J. Štolba: Mořská panna; F. X. Svoboda: Na čaji; J. Kvapil: Oblaka; Fr. Langer: Velbloud uchem jehly, Periferie, Grand Hotel Nevada; K. Čapek: Věc Makropulos, a konečně Wernerovi Lidé na kře. Některé tyto hry si vyžádaly novou úpravu bulharské scény, jako na př. Langrova Periferie, provozovaná jako prvá hra v moderní výpravě. Wernerovi Lidé na kře v r. 1936 vzbudili zájem nejen dramatiků a obecenstva, ale zejména kritiky, která přijímala hru jako znamení obratu v repertoáru Národního divadla, vítajíc s pochvalou, že uvádí na scénu hru, která „nabádá k většímu přemýšlení, než nejfilosofičtější traktát“.
Není náhodné, že prví přicházejí na bulharskou scénu Neruda a Vrchlický, neboť oni oba působí nejen na bulharskou literaturu dramatickou, ale i román a poesii, zejména u I. Vazova, Veličkova a j. Jestliže tento vliv více se projevuje v literatuře dramatické,na př. v dramatické činnosti Čilingirovově (Neruda), je český vliv v ostatní literatuře v poměru k českému vlivu v jiných kulturních oblastech, malý. Příčinou toho je značný rozdíl jazykový. Zájem o českou literaturu stoupá teprve v letech devadesátých a po válce světové. Čeští spisovatelé nezůstávají přirozeně ani před tím neznámí, ale spíše se podtrhává jejich činnost národní než literární. Jan Neruda, J. Vrchlický, Sv. Čech, V. Hálek i j. působí jak na současné mladé literáty bulharské, tak i po světové válce. Tak Sv. Čecha Písně otroka, Macharův Řím, některé povídky Nerudovy, básně P. Bezruče, Wolkera a j. nacházíme hojněji v poslední době v překladech N. Lilieva, Sp. Ganeva, S. Ognjana, L. Kasàrovové a j. Ale přímých vlivů, jako na příklad Nerudových Loretánských zvonků na E. Bagrjanu v jejích Zvonech sofijských, je málo. A přece jasně můžeme viděti Jiřího Wolkera v A. Dolčevově sbírce Prozorec, Wolkera a Sovu ve sbírkách L. Kasàrovové.
Jestliže v literatuře český vliv dosud se neprojevil nejsilněji, můžeme přece pozorovati, že zejména v literatuře dramatické a v poesii stoupá. Jeto zejména zásluhou básníka Kirila Christova, který ztrávil v Praze řadu let (až do r. 1938), překládal z české poesie a zpracoval i české náměty.
Ve všech ostatních kulturních oborech tvoří kultura česká pravý most mezi východem a západem a má největší úlohu ve vývoji bulharské kultury od doby probuzení a obrození bulharského národa až po dnešní dobu.
Bedřich Dušek
Bulharská inteligence, vůdcové kulturního obrození a buditelé národního vědomí byli lidé vzdělaní na cizích školách. Celkem Bulhaři neznali Slovanstvo, kdežto Slovanům byli Bulhaři odhaleni P. J. Šafaříkem. Teprve J. I. Venelin, podkarpatský Rusín, vychodivší gymnasium v Užhorodě, V. E. Aprilov, Dr. Beron, P. Rakovski, L. Karavelov, Ang. Kančev, M. Drinov, K. Veličkov, M. Gruev a jiní a jiní se v cizině seznámili se slavismem, jehož střediskem byly Čechy.
Zcela přirozeně nejdříve a nejmocněji působilo kulturní proudění ruské a to pro blízkost tohoto mocného slovanského státu, jakož i pro velkou jazykovou příbuznost.
Hromadné proudění Bulharů do Čech počíná teprve rokem 1869 (jednotliví studenti přicházejí již daleko dříve a to od r. 1853). Příčinou tohoto pozdějšího přílivu byla jednak geografická vzdálenost, jednak i menší příbuznost obou jazyků. Tak se vlivy české kultury projevují v Bulharsku mocněji teprve v 80. letech minulého století, kdy ji tam zanesla jednak mladá inteligence bulharská, vrátivší se do osvobozené vlasti, jednak i mocný příliv mladé inteligence české, spěchající z ideových podnětů na pomoc osvobozenému bratrskému národu.
Vliv české kultury projevil se jak ve vědě, tak i v hudbě, divadle i literatuře.
Nejdříve projevil se ve vědě vliv Šafaříka a Dobrovského, zakladatelů slovanské historiografie a filologie, a právě oni jsou poznáváni prostřednictvím ruským. Ruské překlady Dobrovského Staroslověnské gramatiky a Šafaříkových Slovanských starožitností se dostávaly do rukou bulharských buditelů nejen v Rusku samém, ale i v Cařihradě, Smyrně (K. Fotinov), v Athénách i jinde. Kniha Dobrovského byla i v majetku Neofita Rilského. Vliv obou, Šafaříkův i Dobrovského, se projevuje i na J. I. Venelinovi i na V. E. Aprilovu, otci bulharského národa a otci bulharského školství.
Vliv Dobrovského nebyl zastaven ani později po válce osvobozenecké a k němu se obrací zřetel jak v předosvobozeneckých gramatikách jazyka staroslovanského i nově se rodícího spisovného jazyka novobulharského, tak i v gramatikách pozdějších a zejména tam, kde jde v řeči o zachování národní samobytnosti. Od něho vychází J. Grujev, T. Šiškov, A. T. Balan, S. S. Bobčev, B. Conev a všichni ostatní. Ale vliv P. J. Šafaříka a J. Dobrovského nezůstává osamocen, nýbrž mocně působí vedle něho i vlivy pozdějších slavistů, na příklad Hattaly, Gebaura a Niederle.
Stejně základní jako ve slavistice jsou i vlivy v ostatních oborech vědních, ať již je to dějepis, chemie, přírodopis, matematika a v poslední době i Masarykův realismus ve filosofii. Ve všech těchto oborech je to jednak přímé působení Čechů učících v Bulharsku, jednak vliv české vědy působící na Bulhary studující v Čechách.
K. Jirečka Dějiny národa bulharského, které v bulharském překladu T. Bojadžieva vycházejí v r. 1886, jsou prvními skutečnými bulharskými dějinami. Podle nich napsal své dějiny S. S. Bobčev, z nich vychází V. N. Zlatarski a j.
Prvá původní, nepřekladová, bulharská učebnice chemie je sestavena A. Atanasovem, žákem prof. české techniky v Praze V. Šafaříka, na základě české nomenklatury a vydaná v Praze r. 1880. Stejně zoologie i botanika bulharská je založena na českém názvosloví a prvé jejich učebnice jsou pořizovány podle učebnic českých. I. Urunov, světový bulharský botanik, je odchovanec český. K. Velenovského Flora bulgarica je základním dílem bulharského rostlinopisu.
Česká matematika dostává se na bulharskou školu rovněž překlady učebnic Studničkových, Starého, Jarolímkových a j., konečně i vědeckou činností sofijského univ. prof. A. Šourka (Čecha), odchovance českého gymnasia i techniky I. Salabašieva a j.
Vliv české filosofie a pedagogiky projevuje se teprve později a díla Komenského, Durdíkova a Masarykova se objevují teprve koncem minulého století v rukách bulharské vědy a veřejnosti. Byla to Durdíkova Estetika, Komenského Didactica magna, ukázky z některých jeho jiných děl a jeho životopis. T. G. Masaryk upozornil na sebe v Bulharsku vystoupením v procesu Hilsnerově a v r. 1898 vychází jeho Vědecká i světová krise v současném marxismu.
Avšak hlavní vliv Masarykův můžeme pozorovati teprve po světové válce, a to se neprojevuje pouze v současné filosofii bulharské (prof. Michalčev a Kazandžiev), nýbrž Masaryk upoutává zejména svou činností politika a státníka. „Masarykovo přesvědčení pravé demokracie na základě práva a rovnosti před zákonem a demokracie založené na humánní a nábožensko-mravní pravdě, tento Masarykův demokratismus, je světovým názorem všeho Slovanstva“, praví dr. Nik. Bobčev. Vliv Masarykův v Bulharsku není ovšem ukončen, nýbrž naopak stejně jako u nás v osmdesátých letech minulého století Masarykův realismus nejvíce působil na mladou českou inteligenci, tak také v Bulharsku je to nyní mladá inteligence, která vidí v Masarykovi i filosofa a vědce, a zejména tvůrce příkladně moderního státu.
Jestliže tudíž v oblasti, která poměrně snadno se stává majetkem mezinárodním, se vliv český projevil v Bulharsku tak silně v základech národní vědy, není divu, že ještě mocněji se tam projevil vliv české hudby, při níž není potřeba znáti řeč. Nejdříve a nejmocněji zapůsobila česká píseň umělá i národní, přinesená do Bulharska v letech sedmdesátých minulého století Bulhary v Čechách vystudovanými. Některé melodie a mnohdy i slova tak se vžily a zcela zdomácněly, že byly později pokládány za písně čistě bulharské. Tak na příklad „Kde domov můj“ se slovy „Kde e rodăt mi“, nebo školní píseň P. Ivanova na nápěv „Hej Slované“ a mn. j. Později zapůsobil jednak vliv českých kapelníků a profesorů hudební akademie v Bulharsku, jednak opět studium zpěvu a hudby v Čechách pozdějších slavných zpěváků, dirigentů a hudebních skladatelů bulharských.
Když „Velisarieva-ta opera“ hraná r. 1856 v Lomu, jako prvé operní představení v Bulharsku vůbec, byla přepracována učitelem T. Šiškovem a uvedena po druhé na scénu r. 1873, ozvaly se v ní nejen národní písně bulharské, ale i písně české, nebo jejich variace. Roku 1890 utvořená „Stolična dramati- česko-operna trupa“ v Sofii měla ze šesti členů polovinu Čechů a polovinu českých odchovanců z pražské konservatoře od prof. F. Pivody a j. (D. Kazakov, Iv. Slavkov a A. Bukureštliev.) Na prvém koncertu hráno J. Maláta „Kvítí z luhů slovanských“. V pozdějších koncertech můžeme slyšeti Blodka, Dvořákovu Pátou symfonii, Slovanské tance a j., Smetanovu Ouverturu a Polku z Prodané nevěsty, Vít. Nováka, Fibicha a j. Z oper na bulharské scéně provozována první „V studni“ od Blodka, z níž jednotlivé části byly předváděny mnohokrát od r. 1891, kdy bylo zpíváno prvé dueto. Pak Smetanova „Prodaná nevěsta“, z níž části byly uváděny na scénu již v sezóně 1910 — 11. Celé tyto opery provedeny byly v sezóně 1912. Později přichází na scénu Janáčkova „Její pastorkyňa“ a Weinbergrův „Švanda dudák“. V roce 1912 nejúspěšnější operou i po stránce finanční zůstává právě Smetanova „Prodaná nevěsta“.
Protože prvními učiteli hudby a zpěvu v Bulharsku byli Češi a že Bulhaři nabývali svého vzdělání na pražské konservatoři, že druhá vlna českých hudebníků do Bulharska byli (proti prvým praktikům) výborní instrumentalisté a teoretikové (Al. Macák, V. Kaucký, J. Wiesner, K. Machaň a Cibulka), nese bulharský zpěv a hudba pečeť české hudební výchovy, která dala Bulharům několik vynikajících dirigentů i skladatelů. Jsou to na př. Dobri Christov, žák Dvořákův, A. Bukureštliev, As. Dimitrov a jiní. Vliv na bulharskou operu neprojevuje se pouze českou školou, českými zpěváky a dirigenty, ale i po stránce jevištní, neboť výprava, kostymy i ličidla pro prvá i pozdější operní představení dodávány byly z Prahy.
Český vliv neomezil se pouze na bulharskou operu, ale je stejné základní povahy u bulharského dramatu. Také u jeho kolébky, prvého představení v Šumenu r. 1856, stojí Čech, onen prvý, který snad do Bulharska z kulturních pracovníků přišel, Milovanovič-Majsner. On vlastně to byl, který řídil prvé bulharské představení „Michail“. Prvá původní hra bulharská vytištěná, Ikonomovův „Biskup lovečský“ (1863), nese pečeť tehdejších pražských scén, které měl Ikonomov příležitost spatřiti r. 1859. Ačkoliv v dalším svém vývoji stojí bulharské drama pod vlivem ruským, přece při zřízení Národního divadla v Sofii byl povolán k jeho vedení jako ředitel i režisér zkušený režisér a herec Národního divadla pražského Josef Šmaha, který v letech 1906 až 1910 přenáší na ně tradici českého divadla. „Cizinec, velký divadelní pedagog — náš divadelní chirurg — t. j. Josef Šmaha“ — tak zní jeho bulharská charakteristika.
Z českých dramatiků přichází na scénu nejprve J. Neruda svojí „Prodanou láskou“ v překladě D. Kazakova v r. 1891. Později přichází J. V. Friče: Asjenův pád; J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, Závěť Lukavického pána, V sudě Diogenově; J. Štolba: Mořská panna; F. X. Svoboda: Na čaji; J. Kvapil: Oblaka; Fr. Langer: Velbloud uchem jehly, Periferie, Grand Hotel Nevada; K. Čapek: Věc Makropulos, a konečně Wernerovi Lidé na kře. Některé tyto hry si vyžádaly novou úpravu bulharské scény, jako na př. Langrova Periferie, provozovaná jako prvá hra v moderní výpravě. Wernerovi Lidé na kře v r. 1936 vzbudili zájem nejen dramatiků a obecenstva, ale zejména kritiky, která přijímala hru jako znamení obratu v repertoáru Národního divadla, vítajíc s pochvalou, že uvádí na scénu hru, která „nabádá k většímu přemýšlení, než nejfilosofičtější traktát“.
Není náhodné, že prví přicházejí na bulharskou scénu Neruda a Vrchlický, neboť oni oba působí nejen na bulharskou literaturu dramatickou, ale i román a poesii, zejména u I. Vazova, Veličkova a j. Jestliže tento vliv více se projevuje v literatuře dramatické,na př. v dramatické činnosti Čilingirovově (Neruda), je český vliv v ostatní literatuře v poměru k českému vlivu v jiných kulturních oblastech, malý. Příčinou toho je značný rozdíl jazykový. Zájem o českou literaturu stoupá teprve v letech devadesátých a po válce světové. Čeští spisovatelé nezůstávají přirozeně ani před tím neznámí, ale spíše se podtrhává jejich činnost národní než literární. Jan Neruda, J. Vrchlický, Sv. Čech, V. Hálek i j. působí jak na současné mladé literáty bulharské, tak i po světové válce. Tak Sv. Čecha Písně otroka, Macharův Řím, některé povídky Nerudovy, básně P. Bezruče, Wolkera a j. nacházíme hojněji v poslední době v překladech N. Lilieva, Sp. Ganeva, S. Ognjana, L. Kasàrovové a j. Ale přímých vlivů, jako na příklad Nerudových Loretánských zvonků na E. Bagrjanu v jejích Zvonech sofijských, je málo. A přece jasně můžeme viděti Jiřího Wolkera v A. Dolčevově sbírce Prozorec, Wolkera a Sovu ve sbírkách L. Kasàrovové.
Jestliže v literatuře český vliv dosud se neprojevil nejsilněji, můžeme přece pozorovati, že zejména v literatuře dramatické a v poesii stoupá. Jeto zejména zásluhou básníka Kirila Christova, který ztrávil v Praze řadu let (až do r. 1938), překládal z české poesie a zpracoval i české náměty.
Ve všech ostatních kulturních oborech tvoří kultura česká pravý most mezi východem a západem a má největší úlohu ve vývoji bulharské kultury od doby probuzení a obrození bulharského národa až po dnešní dobu.
Bedřich Dušek