Česká literatura na světovém fóra: Oblast anglosaská.
Česká literatura na světovém fóra: Oblast anglosaská.
Literatura česká pronikla do anglosaského světa teprve po světové válce. Až
do té doby byla známa — stejně jako ostatní slovanské literatury s výjimkou
některých ruských prosaiků a knihy Quo Vadis — jen nepatrné hrstce
slavistů a diletantů. V encyklopedických dílech a v přehledech světové literatury
jako byly Saintsburyho Periods of European Literature bylo ovšem stručně
pamatováno i na literaturu českou a hrabě Lützow se svědomitě staral, aby byla
jeho vlast náležitě zastoupena v různých edicích. Sám přispěl do Gosseovy
sbírky dějin literatur dílem A History of Bohemian Literature r. 1899 (2.
vyd. 1907) a přeložil Komenského Labyrint (1. vyd. r. 1901). O staré literatuře psal stručně oxfordský
slavista W. R. Morfill v průkopnické knížce Slavonic Literature (1883). Propagoval ji zejména Rev.
A. H. Wratislaw v oxfordských přednáškách The Native Literature of Bohemia in the Fourteenth
Century (1878) a před ním už všestranný benthamovec Sir John Bowring, první známý překladatel
české poesie do angličtiny (1832). Klasikové české reformace (a také Dubravius) byli v Anglii ovšem
známi ze svých latinských děl. Husovy Listy přeložili H. B. Workman a R. M. Pope r. 1904. Zájem
duchovních kruhů o tuto oblast české literatury je v zemi Wyclifově pochopitelný a trvalý.
V době poválečné byl z českých básníků tlumočen hlavně Březina (P. Selver, L. Hyde, D. Roundová). Ale ani Selverův výbor z české poesie, který vyšel r. 1912, ani pozdější oficielní antologie nestačily, aby byla česká poesie zařazena na př. do známé antologie světové poesie, kterou vydal Mark van Doren. Básně se vůbec málo čtou, jde tu spíše o prestižní otázku, ale ani moderní český román — až na malé výjimky — neměl většího úspěchu. Jakousi pozornost, alespoň dočasnou, vzbudilo Welzlovo vypravování o zlatém severu, které hovělo anglické zálibě v dobrodružných cestopisech. Haškova satira o Švejkovi má však zajištěno čestné místo ve válečné literatuře světové (srov. na př. A. C. Ward, The Nineteen Twenties, str. 157). Z dětské četby došly přízně různé překlady pohádek. Erbenovu klasickou sbírku přeložil Sir William Strickland. Z vědecké literatury bylo zejména Masarykovo Rusko a Evropa prohlášeno za dílo epochální.
Teprve dílo Karla Čapka seznámilo široké vrstvy se současnou českou tvorbou. Žádná jiná divadelní hra neměla po válce v Londýně takový ohlas jako R. U. R. v provedení Basila Deana. Zaujala nejen wellsovským námětem a rušným, napínavým dějem, ale především časovostí a originálností. Také mezi literáty měla ojedinělou ozvěnu. Divadlo St. Martin’s uspořádalo dokonce slavné matinée, na němž se sešli dva nejvtipnější debatéři literárního Londýna, Shaw a Chesterton, s liberálním politikem Kenworthym, aby vtipně prodiskutovali ožehavé problémy, které hra přináší. Ani Galsworthy se nemohl ubrániti hlubokému dojmu hry, která ho získala svou vřelou lidskostí a odvážnou upřímností. Jeho úvaha o ní v nové tehdy revui Adelphi nebyla pouhou recensí, nýbrž essayem o humanitě. A tak se hra stala the talk of the town a anglický slovník obohatila o nové populární slovo robot a jeho různé odvozeniny (robotish, robotism, roboty, robotte a j.). Objevila se i hračka „Robert the Robot“ a ohlas hry pronikl i do Punche a do soudní síně. Komedie Ze života hmyzu v úpravě Nigela Playfaira a Clifforda Baxe, nazvaná podle Swifta And So Ad Infinitum, neměla tak pronikavý úspěch, ač se horlivě čtla a ač se hrála i mimo Londýn. Shaw a vůbec literární kruhy si jí vážili, ale v anglickém tisku, který se jí obšírně zabýval, se protestovalo proti jejímu pesimismu. V The Nation and Athenaeum ji však prohlásil F. Birrell za nejlepší frašku, jakou kdy v Londýně viděl, „onen vzácný a osvěžující plod, duchaplnou revui“ (an intelligent revue) a Desmond MacCarthy ji později v The New Statesman označil za nejznamenitější(most impressive) dramatickou satiru na lidstvo napsanou v moderní době. Návštěva Karla Čapka v Anglii v létě 1924 ještě stupňovala jeho oblibu. Anglické listy, které tam napsal, dočkaly se četných vydání a jsou snad vedle oblíbeného Zahradníkova roku jeho nejznámějším dílem. Bývají uváděny i v odborné literatuře o anglickém charakteru. Překládaly se pak i jeho romány, povídky a essaye. Na jaře 1938 vzbudila v Londýně pozornost jeho časová Bílá nemoc pod titulem Power and Glory. Angličanům je blízká jeho vtipná, dobrosrdečná, demokratická, chestertonovská satira i jeho utopické, fantastické nápady. Tak se stal Čapek, vzdělaný anglickou literaturou a americkou filosofií, prvním českým světovým spisovatelem. Kromě Čapka proniklo české drama na londýnskou scénu Langerovou Periferií pod titulem Outskirts. Oba tito dramatikové měli úspěch i v Americe.
Ve Spojených státech byla od počátku jiná situace, o to výhodnější, že se Američané českého původu sami vytrvale snažili, aby upozornili na kulturní hodnoty staré vlasti. Nechybělo překladatelů z řad naší české emigrace, ale jejich chvályhodné výkony nepronikly do širší veřejnosti. V pozdější době překládali v Americe kromě krajanů i odborníci, zvláště prof. G. R. Noyes z kalifornské státní university, pak studenti-stipendisté, kteří se u nás naučili česky a šířili hlavně známost o našem divadle. Mezi pilné propagátory české literatury patří též bývalá slavistka státní university v Nebrasce Šárka Hrbková, která se pokusila seznámit americké publikum s českými povídkami ve výboru Czechoslovak Stories (The Interpreters Series, N. York 1920). V poslední době se připojil k podobným pokusům i Americký ústav v Praze svým výborem z moderní české literatury. Ačkoli všechno toto cenné úsilí obětavých propagátorů české literatury má veliký význam zejména pro informaci a vzbuzení zájmu u mladší generace českého původu, která už nezná dobře mateřštinu svých předků, přece i v Americe se zájem širších kruhů zase omezuje na autory, kteří upoutali čtenáře a diváky anglické, na Čapka a Langera, jejichž hry — Periferii pod titulem Ragged Edge — vypravila nejvýznamnější divadelní organisace americká The Theatre Guild.
Kromě divadla, kde zasahuje režisér, záleží ovšem velmi mnoho na literárních kvalitách překladů. Naše pěkná moderní lyrika dosud nenašla svého Aldingtona ani Baringa a také v románě mají Anglosasové své oprávněné stylistické požadavky vedle požadavků obsahových.
Je přirozené, že soběstačná Anglie, dostatečně zásobená vlastními klasickými i současnými autory, sahala jen výjimečně a s nedůvěrou po cizokrajných překladech. Teprve po válce je mladá, mezinárodně orientovaná generace přístupnější cizím vlivům. Je však nutno uznat, že když anglická veřejnost objeví hodnotného českého autora, který odpovídá jejímu vkusu, přivítá ho ochotněji a srdečněji než sebevědomá literární Francie. Nedosti však na tom. S použitím rozšířených anglických překladů se dostává česká literatura i do jazyků orientálních, jak ukazuje vítězný pochod Čapkových her na Daleký východ. Dnes je tedy české literatuře svět otevřen a záleží na jejích spisovatelích samotných, aby se trvale zapojili do mezinárodního literárního ruchu. Vzrůstající počet školených překladatelů je zárukou, že v budoucnosti neujde jejich pozornosti žádné vynikající dílo české literatury.
Otakar Vočadlo
V době poválečné byl z českých básníků tlumočen hlavně Březina (P. Selver, L. Hyde, D. Roundová). Ale ani Selverův výbor z české poesie, který vyšel r. 1912, ani pozdější oficielní antologie nestačily, aby byla česká poesie zařazena na př. do známé antologie světové poesie, kterou vydal Mark van Doren. Básně se vůbec málo čtou, jde tu spíše o prestižní otázku, ale ani moderní český román — až na malé výjimky — neměl většího úspěchu. Jakousi pozornost, alespoň dočasnou, vzbudilo Welzlovo vypravování o zlatém severu, které hovělo anglické zálibě v dobrodružných cestopisech. Haškova satira o Švejkovi má však zajištěno čestné místo ve válečné literatuře světové (srov. na př. A. C. Ward, The Nineteen Twenties, str. 157). Z dětské četby došly přízně různé překlady pohádek. Erbenovu klasickou sbírku přeložil Sir William Strickland. Z vědecké literatury bylo zejména Masarykovo Rusko a Evropa prohlášeno za dílo epochální.
Teprve dílo Karla Čapka seznámilo široké vrstvy se současnou českou tvorbou. Žádná jiná divadelní hra neměla po válce v Londýně takový ohlas jako R. U. R. v provedení Basila Deana. Zaujala nejen wellsovským námětem a rušným, napínavým dějem, ale především časovostí a originálností. Také mezi literáty měla ojedinělou ozvěnu. Divadlo St. Martin’s uspořádalo dokonce slavné matinée, na němž se sešli dva nejvtipnější debatéři literárního Londýna, Shaw a Chesterton, s liberálním politikem Kenworthym, aby vtipně prodiskutovali ožehavé problémy, které hra přináší. Ani Galsworthy se nemohl ubrániti hlubokému dojmu hry, která ho získala svou vřelou lidskostí a odvážnou upřímností. Jeho úvaha o ní v nové tehdy revui Adelphi nebyla pouhou recensí, nýbrž essayem o humanitě. A tak se hra stala the talk of the town a anglický slovník obohatila o nové populární slovo robot a jeho různé odvozeniny (robotish, robotism, roboty, robotte a j.). Objevila se i hračka „Robert the Robot“ a ohlas hry pronikl i do Punche a do soudní síně. Komedie Ze života hmyzu v úpravě Nigela Playfaira a Clifforda Baxe, nazvaná podle Swifta And So Ad Infinitum, neměla tak pronikavý úspěch, ač se horlivě čtla a ač se hrála i mimo Londýn. Shaw a vůbec literární kruhy si jí vážili, ale v anglickém tisku, který se jí obšírně zabýval, se protestovalo proti jejímu pesimismu. V The Nation and Athenaeum ji však prohlásil F. Birrell za nejlepší frašku, jakou kdy v Londýně viděl, „onen vzácný a osvěžující plod, duchaplnou revui“ (an intelligent revue) a Desmond MacCarthy ji později v The New Statesman označil za nejznamenitější(most impressive) dramatickou satiru na lidstvo napsanou v moderní době. Návštěva Karla Čapka v Anglii v létě 1924 ještě stupňovala jeho oblibu. Anglické listy, které tam napsal, dočkaly se četných vydání a jsou snad vedle oblíbeného Zahradníkova roku jeho nejznámějším dílem. Bývají uváděny i v odborné literatuře o anglickém charakteru. Překládaly se pak i jeho romány, povídky a essaye. Na jaře 1938 vzbudila v Londýně pozornost jeho časová Bílá nemoc pod titulem Power and Glory. Angličanům je blízká jeho vtipná, dobrosrdečná, demokratická, chestertonovská satira i jeho utopické, fantastické nápady. Tak se stal Čapek, vzdělaný anglickou literaturou a americkou filosofií, prvním českým světovým spisovatelem. Kromě Čapka proniklo české drama na londýnskou scénu Langerovou Periferií pod titulem Outskirts. Oba tito dramatikové měli úspěch i v Americe.
Ve Spojených státech byla od počátku jiná situace, o to výhodnější, že se Američané českého původu sami vytrvale snažili, aby upozornili na kulturní hodnoty staré vlasti. Nechybělo překladatelů z řad naší české emigrace, ale jejich chvályhodné výkony nepronikly do širší veřejnosti. V pozdější době překládali v Americe kromě krajanů i odborníci, zvláště prof. G. R. Noyes z kalifornské státní university, pak studenti-stipendisté, kteří se u nás naučili česky a šířili hlavně známost o našem divadle. Mezi pilné propagátory české literatury patří též bývalá slavistka státní university v Nebrasce Šárka Hrbková, která se pokusila seznámit americké publikum s českými povídkami ve výboru Czechoslovak Stories (The Interpreters Series, N. York 1920). V poslední době se připojil k podobným pokusům i Americký ústav v Praze svým výborem z moderní české literatury. Ačkoli všechno toto cenné úsilí obětavých propagátorů české literatury má veliký význam zejména pro informaci a vzbuzení zájmu u mladší generace českého původu, která už nezná dobře mateřštinu svých předků, přece i v Americe se zájem širších kruhů zase omezuje na autory, kteří upoutali čtenáře a diváky anglické, na Čapka a Langera, jejichž hry — Periferii pod titulem Ragged Edge — vypravila nejvýznamnější divadelní organisace americká The Theatre Guild.
Kromě divadla, kde zasahuje režisér, záleží ovšem velmi mnoho na literárních kvalitách překladů. Naše pěkná moderní lyrika dosud nenašla svého Aldingtona ani Baringa a také v románě mají Anglosasové své oprávněné stylistické požadavky vedle požadavků obsahových.
Je přirozené, že soběstačná Anglie, dostatečně zásobená vlastními klasickými i současnými autory, sahala jen výjimečně a s nedůvěrou po cizokrajných překladech. Teprve po válce je mladá, mezinárodně orientovaná generace přístupnější cizím vlivům. Je však nutno uznat, že když anglická veřejnost objeví hodnotného českého autora, který odpovídá jejímu vkusu, přivítá ho ochotněji a srdečněji než sebevědomá literární Francie. Nedosti však na tom. S použitím rozšířených anglických překladů se dostává česká literatura i do jazyků orientálních, jak ukazuje vítězný pochod Čapkových her na Daleký východ. Dnes je tedy české literatuře svět otevřen a záleží na jejích spisovatelích samotných, aby se trvale zapojili do mezinárodního literárního ruchu. Vzrůstající počet školených překladatelů je zárukou, že v budoucnosti neujde jejich pozornosti žádné vynikající dílo české literatury.
Otakar Vočadlo