Česká literatura na světovém fóru: Oblast ruská.
Česká literatura na světovém fóru: Oblast ruská.
Srovnáme-li zájem o českou literaturu a českou kulturu v předválečné ruské
říši se zájmem dnešním, budeme potěšeni poměrným vzrůstem zájmu. Před
válkou bylo překládáno do ruštiny málo a náhodně, ještě horší však bylo, že si
ruská literární veřejnost české literatury téměř nevšímala. Příčiny tkvěly
v oficiosním rázu překladů, jež byly pořizovány spíše jako ukázky slovanského
folkloru. Jedinou výjimkou byla Babička Boženy Němcové a zejména
Jiráskovi Psohlavci.
Po ruské revoluci roste náhle zájem o českou literaturu. Jedním z prvních činů státního nakladatelství nové vlády bylo nové vydání Jiráskových Psohlavců v obrovském nákladu. Tuto událost musíme však posuzovati s hlediska politického, neboť Jiráskův román byl již v předválečných dobách spjat s ruským osvobozenským bojem. V následujících letech se na českou literaturu zase zapomíná. Jen tu a tam se objevují v časopisech a sbornících překlady z české poesie, Bezruče, Wolkera, Seiferta, Hory. Teprve po dlouhé době vychází opět několik překladů. Je to především Haškův Švejk, přeložený nejprve z němčiny. Úspěch Švejka byl obrovský. Byl stále znovu vydáván a je vydáván dodnes a to již v dobrém překladu P. Bogatyreva pořízeném z češtiny. Celkový náklad dosáhl už jeden a půl milionu exemplářů. Zároveň byly vydány i Haškovy drobné povídky v několika sbornících, z nichž poslední vyšel péčí A. Sitkovského před rokem. Druhý autor, který se těší zájmu ruského čtenářstva, je Karel Čapek. První překlady z Čapka byly pořízeny rovněž z němčiny, především hra RUR, která vyšla v ruštině pod názvem německým WUR. Osudy Čapkovy hry RUR v ruštině jsou zvláštní. Byla totiž později přepracována ruským spisovatelem Aleksejem Tolstým a hrána pod jeho jménem na četných ruských jevištích. Z Čapka byl přeložen dále román Krakatit, již přímo z češtiny. Dosti značný ohlas vyvolaly Čapkovy Anglické listy, které uvítala svého času velmi příznivě sovětská kritika. Mnoho Čapkových drobných povídek a článků bylo uveřejněno v různých časopisech. R. 1938 vyšel konečně dlouho očekávaný překlad Hordubala, a státní nakladatelství slibuje další překlady Čapkových spisů. Vřele byl přijat ruskou kritikou a veřejností Ivan Olbracht. Přeloženy byly jeho dva romány, Anna proletářka a Nikola Šuhaj loupežník a z menší prózy Dva dopisy a moták. Z ostatních českých a slovenských autorů byla přeložena, pokud je možno zjistiti, tato díla: Marie Majerové Nejkrásnější svět, Josefa Hory Socialistická naděje, Vladislava Vančury Pekař Jan Marhoul, Josefa Kopty Hlídač č. 47, Karla Konráda Rozchod. Kromě překladů těchto významných českých autorů bylo vydáno několik náhodných brožur a sborníčků o dělnickém životě v našich zemích, o úsudcích českých návštěvníků o Sovětském svazu a p. Překvapuje nedostatek překladů básnických, ale vysvětlení je snadné. O českou literaturu je v dnešním Rusku veliký zájem, jenže bohužel chybí kvalifikovaní překladatelé. Poslední dobou se poměry značně zlepšují, ale básnických překladatelů dosud není. Několik ukázek z české poesie přeložil před časem ruský básník Alexandr Bezymenskij.
K poznání našich zemí přispěly též zájezdy ruských spisovatelů. Jedním z prvních ruských hostů byl Vladimír Majakovskij, který napsal o Praze a našich zemích několik črt. O naší vlasti psali dále Ilja Erenburg, Lydie Sejfullina, Aleksej Tolstoj, Anna Karavajeva, A. Fadějev a j. Zajímavou knihu „Země křižovatek“ vydal ruský básník Sergěj Treťjakov.
Z odborné literatury bylo překládáno do ruštiny poměrně málo, mnoho pozornosti je však věnováno českým odborným zemědělským publikacím, z nichž bylo několik přeloženo. Poslední dobou se vědecké styky utužují, takže je možno očekávati zvýšení zájmu.
Zajímavým doplňkem česko-ruských kulturních styků po světové válce je vydávání českých knih a brožur pro českou menšinu v Rusku. Jsou to velkou většinou aktuální politické brožury, které vydává Nakladatelství zahraničních dělníků v Moskvě.
Jan Hajdar
Po ruské revoluci roste náhle zájem o českou literaturu. Jedním z prvních činů státního nakladatelství nové vlády bylo nové vydání Jiráskových Psohlavců v obrovském nákladu. Tuto událost musíme však posuzovati s hlediska politického, neboť Jiráskův román byl již v předválečných dobách spjat s ruským osvobozenským bojem. V následujících letech se na českou literaturu zase zapomíná. Jen tu a tam se objevují v časopisech a sbornících překlady z české poesie, Bezruče, Wolkera, Seiferta, Hory. Teprve po dlouhé době vychází opět několik překladů. Je to především Haškův Švejk, přeložený nejprve z němčiny. Úspěch Švejka byl obrovský. Byl stále znovu vydáván a je vydáván dodnes a to již v dobrém překladu P. Bogatyreva pořízeném z češtiny. Celkový náklad dosáhl už jeden a půl milionu exemplářů. Zároveň byly vydány i Haškovy drobné povídky v několika sbornících, z nichž poslední vyšel péčí A. Sitkovského před rokem. Druhý autor, který se těší zájmu ruského čtenářstva, je Karel Čapek. První překlady z Čapka byly pořízeny rovněž z němčiny, především hra RUR, která vyšla v ruštině pod názvem německým WUR. Osudy Čapkovy hry RUR v ruštině jsou zvláštní. Byla totiž později přepracována ruským spisovatelem Aleksejem Tolstým a hrána pod jeho jménem na četných ruských jevištích. Z Čapka byl přeložen dále román Krakatit, již přímo z češtiny. Dosti značný ohlas vyvolaly Čapkovy Anglické listy, které uvítala svého času velmi příznivě sovětská kritika. Mnoho Čapkových drobných povídek a článků bylo uveřejněno v různých časopisech. R. 1938 vyšel konečně dlouho očekávaný překlad Hordubala, a státní nakladatelství slibuje další překlady Čapkových spisů. Vřele byl přijat ruskou kritikou a veřejností Ivan Olbracht. Přeloženy byly jeho dva romány, Anna proletářka a Nikola Šuhaj loupežník a z menší prózy Dva dopisy a moták. Z ostatních českých a slovenských autorů byla přeložena, pokud je možno zjistiti, tato díla: Marie Majerové Nejkrásnější svět, Josefa Hory Socialistická naděje, Vladislava Vančury Pekař Jan Marhoul, Josefa Kopty Hlídač č. 47, Karla Konráda Rozchod. Kromě překladů těchto významných českých autorů bylo vydáno několik náhodných brožur a sborníčků o dělnickém životě v našich zemích, o úsudcích českých návštěvníků o Sovětském svazu a p. Překvapuje nedostatek překladů básnických, ale vysvětlení je snadné. O českou literaturu je v dnešním Rusku veliký zájem, jenže bohužel chybí kvalifikovaní překladatelé. Poslední dobou se poměry značně zlepšují, ale básnických překladatelů dosud není. Několik ukázek z české poesie přeložil před časem ruský básník Alexandr Bezymenskij.
K poznání našich zemí přispěly též zájezdy ruských spisovatelů. Jedním z prvních ruských hostů byl Vladimír Majakovskij, který napsal o Praze a našich zemích několik črt. O naší vlasti psali dále Ilja Erenburg, Lydie Sejfullina, Aleksej Tolstoj, Anna Karavajeva, A. Fadějev a j. Zajímavou knihu „Země křižovatek“ vydal ruský básník Sergěj Treťjakov.
Z odborné literatury bylo překládáno do ruštiny poměrně málo, mnoho pozornosti je však věnováno českým odborným zemědělským publikacím, z nichž bylo několik přeloženo. Poslední dobou se vědecké styky utužují, takže je možno očekávati zvýšení zájmu.
Zajímavým doplňkem česko-ruských kulturních styků po světové válce je vydávání českých knih a brožur pro českou menšinu v Rusku. Jsou to velkou většinou aktuální politické brožury, které vydává Nakladatelství zahraničních dělníků v Moskvě.
Jan Hajdar