Přemyslovci.
Přemyslovci
Český knížecí rod Přemyslovců , jenž přijetím křesťanství
a vyšší jeho kultury se mocně pozvedl vytvořil již v první polovici 10. století veliký stát, založený
zřejmě na starých tradicích říše Velkomoravské. V jeho rozsáhlé oblasti, do niž patřilo, jak se zdá,
mimo Moravu a Slovensko také Slezsko a Krakovsko, a která se proto na východě stýkala s územím
ruským, se vyžívalo také kulturní dědictví říše Velkomoravské, spjaté s nejstaršími tradicemi církevně slovanskými.
V neustálených a poměrně primitivních poměrech střední Evropy v raném středověku se tento
první velký stát přemyslovský zase brzo rozpadl. Ale dynamičnost Přemyslovců s ním nezanikla. V druhé
polovici století 13. a na počátku století 14. se tato stará česká dynastie znovu a ještě intensivněji než v 10.
století rozpřahá po velmocenském postavení a snaží se vybudovat na východním okraji říše německé mohutný
stát, který by západní Slovany a střední Evropu chránil stejně proti dynamice germánské od západu ,
jako proti nebezpečí mongolskému od východu. Tentokrát se čeští panovníci mohou již spolehlivěji opřít
o oblast vlastního národa, neboť ta je administrativně dobře zvládnutá a kulturně a hospodářsky pokročilá.
Vysoký stupeň rozvoje, vyznačující tehdy české země, se obráží i v přínosu, kterým přispívají k rozvoji zemí
sousedních. Zvláště české stříbro se stává od polovice 13. století v celé střední Evropě i mimo ni důležitým
faktorem hospodářského a kulturního pokroku. Dobývalo se sice stříbro v českých zemích již dříve, ale teprve
rozkvět dolů jihlavských a později kutnohorských, o který se zasloužili horníci, povolaní z německých zemí,
dal vyniknout přírodnímu bohatství českého státu. Čeští panovníci stříbrným dolům přáli a za jejich moudré
ochrany se v Jihlavě a v Kutné Hoře tak bohatě rozvilo hornické právo, že bylo přijímáno za právo platné
i za hranicemi. Pražský groš byl první stálá a hodnotná mince v tehdejší střední Evropě a v 14. a 15. století
byl oblíbeným platidlem i daleko od českých hranic. Také velmocenský sen posledních Přemyslovců se násilnou
smrtí mladičkého Václava III. zase rozplynul, ale důsledky rozmachu, k němuž dal popud, s vymřením
dynastie po meči nezmizely. Vnitřní růst českých zemí se zastavit nedal a přechází organicky
z doby posledních Přemyslovců do vrcholné doby lucemburské. Teprve kulturní expanse česká v druhé
polovici 14. století, která zasáhla a obohatila téměř všechny ostatní národy slovanské, ukazuje pevnost
základů, které byly kladeny o sto let dříve.
ČTĚTE: