Křesťanství.

Souvislý tok dějin, nesených historickými osobnostmi, se u Čechů a Slováků počíná příchodem křesťanství. Nepřišlo k nim tak záhy jako k národům západní Evropy, protože jejich území leželo stranou bývalého impéria římského, v jehož hranicích se křesťanství rychle šířilo, i stranou kulturních středisk z nichž vycházely misie do zemí pohanských. Vždyť i k Němcům se přes výhodnější v tě době polohu jejich sídel křesťanství dostalo podle oblastí o 100 až l50 let později nežli k Anglosasům v Britanii a teprve koncem 8. století násilím vniklo i do území dolních Sasů. V oblasti Čechů a Slováků zapouští křesťanství pevně kořeny v druhé polovici 9. století a křesťanská horlivost vyzařuje z území Velké Moravy za její slávy a po jejím pádu ze státu prvních křesťanských Přemyslovců daleko na sever, východ i jih. Přispěl k tomu veliký čin Rastislavův, povolání soluňských bratří věrozvěstů, jež sluší zaznamenat jako první velký příspěvek národa českého ke kulturnímu růstu Evropy. Byla tím v oblasti křesťanské založena u národů slovanských tradice národního jazyka liturgického a spolu ze spřízněného jazyka slovanského vytvořen spisovný jazyk církevněslovanský, jehož důležitě funkce jsou podnes živé. V oblasti české a slovenské podlehl posléze jazyk církevněslovanský latině, ale dříve než se tak stalo, obohatila se přínosem těchto národů kultura bulharská, ruská, charvátská i polská. Také k Maďarům přišly od nich vlivy tradice církevněslovanské a vtiskly svůj znak i maďarské terminologii náboženské. To bylo již v době, kdy na původním území tradice církevněslovanská ochabovala. Byla to doba charakterisovaná velkou postavou svátého Vojtěcha, apoštola Maďarů a Poláků. V Uhrách získal Vojtěch pro křesťanství dynastii a tím i národ, a Polsku, v němž již předtím se oporou křesťanství stala česká choť knížete Měška, Dobrava, pomohl získat samostatnost církevní a tím i politickou. Bylo zásluhou jeho snah, že v Polsku bylo zřízeno arcibiskupství již roku 1000 a v Uhrách roku 1001, kdežto země české, mnohem starší ohnisko křesťanství, se nespravedlivou nepřízní osudu dočkaly arcibiskupství teprve o půl čtvrta sta let později. Tak je naše bilance v době, kdy se ve střední Evropě šíří křesťanství, vysoce aktivní. Vnější toho známkou je rozšíření, kterého již tenkrát dosahuje daleko široko v cizině kult českých světců nebo světců, spjatých s českou oblastí.