Křesťanství.
Křesťanství
Souvislý tok dějin, nesených historickými osobnostmi, se u Čechů
a Slováků počíná příchodem křesťanství. Nepřišlo k nim tak záhy jako k národům západní Evropy,
protože jejich území leželo stranou bývalého impéria římského, v jehož hranicích se křesťanství rychle
šířilo, i stranou kulturních středisk z nichž vycházely misie do zemí pohanských. Vždyť i k Němcům
se přes výhodnější v tě době polohu jejich sídel křesťanství dostalo podle oblastí o 100 až l50 let později
nežli k Anglosasům v Britanii a teprve koncem 8. století násilím vniklo i do území dolních Sasů.
V oblasti Čechů a Slováků zapouští křesťanství pevně kořeny v druhé polovici 9. století a křesťanská
horlivost vyzařuje z území Velké Moravy za její slávy a po jejím pádu ze státu prvních křesťanských
Přemyslovců daleko na sever, východ i jih. Přispěl k tomu veliký čin Rastislavův, povolání soluňských bratří
věrozvěstů, jež sluší zaznamenat jako první velký příspěvek národa českého ke kulturnímu růstu Evropy.
Byla tím v oblasti křesťanské založena u národů slovanských tradice národního jazyka liturgického a spolu
ze spřízněného jazyka slovanského vytvořen spisovný jazyk církevněslovanský, jehož důležitě funkce jsou
podnes živé. V oblasti české a slovenské podlehl posléze jazyk církevněslovanský latině, ale dříve než se
tak stalo, obohatila se přínosem těchto národů kultura bulharská, ruská, charvátská i polská. Také
k Maďarům přišly od nich vlivy tradice církevněslovanské a vtiskly svůj znak i maďarské terminologii
náboženské. To bylo již v době, kdy na původním území tradice církevněslovanská ochabovala.
Byla to doba charakterisovaná velkou postavou svátého Vojtěcha, apoštola Maďarů a Poláků. V Uhrách
získal Vojtěch pro křesťanství dynastii a tím i národ, a Polsku, v němž již předtím se oporou křesťanství
stala česká choť knížete Měška, Dobrava, pomohl získat samostatnost církevní a tím i politickou. Bylo
zásluhou jeho snah, že v Polsku bylo zřízeno arcibiskupství již roku 1000 a v Uhrách roku 1001, kdežto
země české, mnohem starší ohnisko křesťanství, se nespravedlivou nepřízní osudu dočkaly arcibiskupství
teprve o půl čtvrta sta let později. Tak je naše bilance v době, kdy se ve střední Evropě šíří křesťanství,
vysoce aktivní. Vnější toho známkou je rozšíření, kterého již tenkrát dosahuje daleko široko v cizině kult
českých světců nebo světců, spjatých s českou oblastí.
ČTĚTE:
Český podíl na církevněslovanské kultuře
(Olaf Jansen)
Svatý Vojětch a jeho posláni v Uhrách a v Polsku
(Václav Chaloupecký)
Raný kult Českých světců v cizině
(Josef Vašica)
(Olaf Jansen)
Svatý Vojětch a jeho posláni v Uhrách a v Polsku
(Václav Chaloupecký)
Raný kult Českých světců v cizině
(Josef Vašica)