Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Zlatá bula sicilská 10 000 Kč ve zlatě
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu
Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu.
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu. Na ražbě už se zjevně pracovalo, nicméně do uzávěrky se ji publikovat nemohlo povést. I tak nám přijde, že by téma bez informace o nové desetitisícovce, která je v prodeji od 26. září, nebylo kompletní.
Desetitisícikoruna k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské je první mimořádnou ražbou zlatých mincí, které ČNB naplánovala v rámci emisního plánu 2011-2015.
„Zlatá bula sicilská významně posílila autonomii českých zemí a udělila jim privilegia, jakými nedisponoval žádný z panovníků zemí Svaté říše římské,“ uvedl člen bankovní rady
ČNB Pavel Řežábek, který dohlíží na činnost sekce peněžní a platebního styku.
ČNB vydává do oběhu 14 tisíc těchto uncových mincí ze zlata o ryzosti 999.9. Celkem 3100 kusů bylo vyraženo v běžné kvalitě a dalších 10 900 kusů ve špičkové kvalitě. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká.
Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 34 mm, hmotnost 31,107 g a síla je 2,55 mm. Při ražbě mincí jsou povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm.
V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
