Falza v oběhu Padělky českých bankovek většinou není těžké odhalit
V roce 2010 bylo na území České republiky zadrženo 4986 padělků české měny v hodnotě přes 4,8 milionu korun. Nejčastěji se jednalo o falzifikáty nízké kvality, které by měli občané snadno rozpoznat.
Jedna zadržená bankovka připadala v loňském roce na 70 200 kusů bankovek v oběhu, což je čtyřikrát méně než v zemích eurozóny.
Na pětistupňové škále bezpečnosti, která odpovídá známkování ve škole, lze většinu loni zadržených českých padělků (67 procent) ohodnotit stupněm čtyři, tedy jako méně zdařilé. Jako neumělé loni pracovníci zkušebny platidel ČNB vyhodnotili 26 procent odhalených padělků, a zařadili je tak na poslední stupeň škály.
Nejčastějším objektem padělatelů byly v roce 2010 bankovky v hodnotách 500 Kč a 1000 Kč. Portrét Boženy Němcové nebo Františka Palackého nesla každá šestá zadržená bankovka. Podvodně vyrobené mince měly nejčastěji hodnotu 2, 5 a 20 Kč.
Jedna zadržená česká bankovka připadala loni na zhruba 70 200 kusů bankovek v oběhu. To je asi čtyřikrát méně než v eurozóně, kde je odhalen jeden falzifikát z každých 16 700 pravých eurobankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
