Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely
a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.
(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do
veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66
g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze
usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)
Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek
jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Mince Rudolfa II. v Uhorsku
Po nástupe Habsburgovcov na trón sa začala nová etapa v mincovníctve Uhorska. Do popredia sa
dostali podobne ako v mnohých iných krajinách Európy nové typy mincí – toliare, podľa ktorých sa pomenovalo celé jedno obdobie mincovníctva.
Rudolf II. po svojom nástupe na uhorský trón v roku 1576 nadviazal na razbu mincí svojich predchodcov. V Uhorsku sa počas jeho vlády produkovali takmer všetky druhy strieborných a zlatých mincí.
Dukáty
Medzi významné nominály patrili zlaté mince nazývané dukáty. Ikonograficky nadviazali na razby predchádzajúcich panovníkov. Na ich averze sa nachádza Madona s dieťaťom a na reverze je umiestnená stojaca postava svätého Ladislava (obr. 1). K zásadným zmenám v ikonografii dukátov došlo až v roku 1598, kedy sa v opise vypustilo meno sv. Ladislava (S LADISLAVS REX) a nahradilo sa menom panovníka. Svätého Ladislava potom pripomínala okrem postavy už len skratka S-L (SANCTUS LADISLAUS) alebo L-S, ktorá bola umiestnená po stranách stojaceho svätca. Je zaujímavé, že k tejto zmene došlo len v sedmohradských mincovniach Baia Mare (Nagybánya, Neustadt) a v Kluži (Kolozsvár, Klausenburg, Cluj-Napoca). Cieľom uvedenej reformy bolo vytlačenie obrazu sv. Ladislava ako jedného z najdôležitejších uhorských svätcov z mincovníctva. Takéto zmeny dokladajú habsburské snahy o unifikáciu mincovníctva vo všetkých krajinách patriacich pod ich nadvládu. Najďalej táto reforma zašla v Klužskej mincovni, kde sa v roku 1598 a v rokoch 1604–1605 razili mince výlučne podľa rakúskych vzorov. Radikálne zmeny sa ale nepodarilo doviesť do praxe všade. Svedčí o tom fakt, že v najvýznamnejšej uhorskej mincovni v Kremnici pokračovala razba dukátov naďalej v nezmenenej podobe. K malej zmene tu došlo len okolo roku 1604, kedy na averze pribudli dve ruže po oboch stranách Madony s dieťaťom. Razba dukátov v Uhorsku čo do počtu ročne vyrazených exemplárov nevykazovala stabilitu. Napriek tomu, že presný počet vyprodukovaných mincí máme zdokumentovaný len v niektorých rokoch vlády Rudolfa II., môžeme usúdiť, že ročná produkcia kolísala od 36 000 do 109 000 dukátov. Kolísajúcu tendenciu výroby môžeme badať aj pri ostatných nomináloch.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
