ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (40)
Dodatky a doplňky
Seriál Ze světa kovových známek dovršil tímto pokračováním již 40 dílů. Za dobu od uveřejnění úvodní části v časopise Mince a bankovky číslo 4/2010 došlo k objevům řady pozoruhodných známek z oblastí již v seriálu popsaných. Jako doplněk některých dílů zde uveďme zajímavé neznámé či opomenuté účelové známky.
3. díl zaměřený na spolkové známky, (M&B 3/2011), možno doplnit ražbou, kterou v Prachaticích vydal c. k. privilegovaný sbor ostrostřelců. Rubní legenda ukazuje, že šlo patrně o speciální známku pro členy spolkové hudby (obr. 1).
K 5. pokračování, jež bylo věnováno v ý tahov ým známkám, (M&B 1/2012), nutno doplnit známku tehdy neuvedeného zhotovitele v ý tahov ých známek. V nabídkovém katalogu ražebny W. Fischer z Karových Varů – Rybářů je vyobrazeno také několik účelových známek jako ukázka produkce závodu z této oblasti drobné plastiky. Jednou z nich je výtahová známka bez uvedené provenience pro Haus Rheinland (obr. 2). Dům s názvem Rheinland nebyl v Karlových Varech ani jinde v Čechách nalezen. Označení účelu známky AUFZUGMARKE není u nás známé na žádné známce, vyskytuje se pouze na německých a rakouských známkách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Wiener Währung 200 let od zavedení vídeňské měny
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil
vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792.
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792. Bylo to v době francouzské revoluce a první polovinu jeho vlády provázely dlouhotrvající a vyčerpávající válečné konflikty (války s Francií proti její vojenské expanzi), které byly pro Rakousko spojeny s bolestivými územními ztrátami a se stále se zhoršující hospodářskou situací.
Tyto události byly pochopitelně provázeny neustále se zvyšující potřebou peněz na válečné potřeby. Rakouský stát svá vydání financoval vydáváním (tištěním) stále většího množství nekrytých papírových peněz. Pohromou pro rakouské finance byly především reparace po prohrané válce s Francií roku 1809. Od poloviny roku 1810 kurz bankocedulí nezadržitelně padal. Obrovské vládní výdaje spjaté s napoleonskými válkami směřovaly zemi zákonitě ke státnímu bankrotu. Měnovou reformou ze dne 20. února 1811, vyhlášenou 15. března, byla snížena hodnota bankocedulí emitovaných v roce 1800 a 1806 a dílčích měděných mincí na pětinu, což znamenalo, že za 100 zlatých v bankocedulích se platilo 20 zlatých v nové měně – nazývané vídeňská. Stát tak odepsal 80 % svých dluhů na úkor obyvatelstva. Tento drastický postup způsobil na dlouhou dobu nedůvěru obyvatelstva v papírové peníze. Státní bankrot tedy byl vyhlášen 15. března 18112 a měl pro monarchii a její obyvatelstvo velmi neblahé důsledky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
