NAŠE PŘÍJMENÍ
Antonín Kotík
Praha, 1897
DOSLOV
Rozhledneme-li se nyní na konci po tom ohromném množství příjmení, co tu přerozmanitých jmen různého tvaru, rozličného smyslu! Shledali jsme jména starobylá, z písemnictví i ze mluvy živé již vymizelá, jež jako zkameněliny jiných věkův do našeho se v příjmeních zachovala a jen v příbuzných nářečích slovanských se posud ozývají. Shledali jsme množství názvů pěkných a případných, jichž písemnictví nezná a jež toliko živá řeč lidu, pramen to nevysýchající jazyka, s pokolení na pokolení v jisté krajině zachovává. Shledali jsme formy zvláštní a bohaté, v knihách neužívané, sem tam neobyčejností svou zarážející a cize vypadající, však přece svoje a krásné. Viděli jsme, jak lid v příjmeních vše pojmenuje ostře a bez okolků, pravým jmenem, beze vší choulostivosti. Jak mdlý a chabý, jak prázdný a chudý jest jazyk spisovný proti této studnici živé řeči!
Jazyk jest jako moře širé; ale kdo zná jen písemnou jeho zásobu, ten jako by znal jen hladinu a povrch moře: jen kdo vhloubí se v živý jazyk lidu, v jeho nářečí, v jeho příjmení, v jeho jména místní, ten jako by se pohrouzil v hlubinu mořskou a poznal její tajiny. Jazyk spisovný proti živé řeči vypadá jako bledá fotografie krajiny, která stkví se pestrými barvami a netušenými nádherami přírodními.
Z vážné strany bylo mně raděno, bych podal jen ukázky rozličných tvarů příjmení, bych obmezil se k tomu účelu na jména toliko známá a jistá. Ale mně šlo o věc jinou: o shledání a sestavení v přehledný obraz pokud možná veliké zásoby jmen, ve příjmeních našich uložených. Čím větší zásoba, tím dokonalejší vznikne obraz naší řeči, tím plnější bude přehled jejího bohatství, tím spíše se vysvětlí některé její záhady. A o tyto záhady mně také šlo. Čím více rozličných tvarů jednoho jména se shledalo, tím lépe vysvitl jeho význam. Na př. původ a smysl slova kotrba vznikl teprve shledáním příjmení Kadeřábek, Kadraba, Kotraba, Kotrba, kdež tedy vyšlo na jevo že kotr jest totéž co kadeř. Původ příjmení Píčman objasněn srovnáním s příjmeními Puzman. Cicman, Čudlman, Litman, Malimánek, kdež man jest tolik co člověk (viz srbské Ljubman, Vukman). Původ jména Kandrt vysvitl jednak sehráním příjmení Kandera, Kanda (kaniti), jednak srovnáním jich s příjmeními Čakrt,Čakora — Klindrt, Klindera, Klíma — Buchard,Buchar, Bucha. A tak netoliko význam mnohého jména a slova temného došel objasnění, ale nalezly se i vzácné úkazy zvukoslovné (nové, dosud nepovšimnuté zbytky a stopy nosovek, na př. Rombald vedle roubal [s čímž srovnej Pácalt vedle Pácal], Škandera vedle Škudera, Škabrant a Škabrout, Vakunda a Vakuta, Panzar a Pouzar, Kondelík a Koudelík, Svatý a Svenda, Maňata a Machata atd; dloužení o v ou, na př. Paroužek vedle Parůžek; přeměna í v ej, na př. Honzejk, Vondřejk, Kosejk; časté střídání k a h [obé místo původního g], na př. Krbec a Hrbek, a f i v, na př. Šefrna m. Ševrna, Šifalda m. Šivalda; proměna hlásek olo v la, na př. Klavrza m. Kolovrza, Klavík vedle Kolofík; tvrdé r před ě a i, na př. Trepeš (třepati, sr. treperenda), Trejbal (m. Tríbal vedle střebal), Kribus (Krbous), Krikule atp.); zvláště však tvarosloví mnohým novým zjevem bude obohaceno. Připomenuty tu buďtež na př. tvary Havlůj, Vítůj, upomínající na přisvojovací náměstky můj, tvůj, svůj; jména Kotler vedle Kotlář, Košner vedle Košnař, Sedler vedle Sedlář, Mošner m. Mošnař a mnohá jiná ryze česká na er (Kalouner, Perner, Krečmer, Kobler, Kozler atd.), jež vypadají jako by byla německá, s nimiž srovnejme adjektivální Dobner, Drobner, Mastner a verbální Dejmer, Sišler, Ždímer, pak Čarner, Pracner, Tušner; dále tvary jmenné Vaňha, Vitha a slovesné Maťha, Paťha; tvary Marold, Pechold, Mikulda a Líbalt, Pacold, Kovalda; jména s příponou ian (Burian, Valián, Korčián, Kocián) a ain (Machain, Churain, Čvejn, Chejn); uvažme kombinaci více přípon jmenotvorných ve jmenech Čum-r-da, Šaf-ra-ta, Kald-ar-át, Ham-et-n-er, Kas-an-da, Pich-1-er, Šver-t-ás-ek, Zmrz-l-ík-ar, jež nalézáme rovnou měrou v příjmeních slovesných jako ve jmenných: Such-ar-da, Kub-ar-t, Pech-lá-t, Jand-er-ka, Van-š-at-a, Mik-en-da, Bul-an-d-r, Čeř-n-ost-r, Loj-k-ás-ek, Jan-d-ejs-ek, Vac-k-ář. Filologa tato snůška příjmení zrovna vybízí, aby sestavil zjevy všecky zvuko- i tvaroslovné v pravidelný pořádek ve zvláštním pojednání; ale místo knize této vyměřené nestačí, pročež přestati nám jest zatím na těchto poukázkách a na zmínkách příležitostných, jež v textu jsou uvedeny.
Kdo pohříží se ve studium příjmení, shledá dále, že mnohá jména, jež jsme pokládali za německá, poněvadž formy jejich byly nám neznámy neb neobyčejny, jsou dobře českými, i byť německým spůsobem byla psána, jako Stiepel (Štipl), Stüdel (Stydl), Rebentisch (Rebentiš), Pleschner (Plešner), Pöschl (Pešl), Patzelt (Paclt) atd. Tomu bude také již nemožno, aby, jako Jos. Jireček v Časop. Č. Musea 1863 při rozpravě o podřečí vysoko mýtském, jména našinská vykládal za cizí, na př. harampát z charv. harambaša (viz příjmí Harapát), burkuš (prý = chlapec složitý, silný) z maďarštiny (Burkuš = Prušák), kdežto jest to vlastně hoch buřič (sr. příjmí Burka, Burkoň a koncovku uš v Trampuš, Vartuš), Tepera (viz toto) z něm. töpfer, Fikejs(v. t.) z něm. fickeisen, Kocián (v. t.) z něm. Kanzianer (co by však toto znamenalo, nepraví), Pištora (v. t.) z lat. pistor, ba koncovky anda (vojanda, košilanda, šalanda) má za latinské! Budou dále nemožny výklady, jako v Kottově slovníku capart (viz příjmí Caprt) ze středověk. latin. tapart (voj. plášť). Pravidlo, že každé slovo přede vším z vlastního jazyka vykládati sluší a teprve když ten nepodává světla, ze sousedního cizího, nabývá tu svého utvrzení. Arci že třeba, aby prve byl shledán a obádán všecek živý slovník lidu.
Kromě v příjmeních leží též mnoho materiálu, dosud neznámého, v názvech místních, t. j. ve jmenech vrchů, dolů, polních tratí, lesů, rybníků, močálů, potoků, a bylo by s prospěchem, aby některý sbor vědecký, buď Akademie nebo České Museum, zařídil tak soustavné sbírání jich po celé zemi jako se na př. vykonává přírodopisné skoumání Čech. Dbejme, abychom měli jednou úplný slovník všeho jazyka českého.
A konečně hleďme z pokladu tak sebraného a poznaného vážiti a spisovnou mluvu, vládnoucí kapitálem již velmi obmezeným, osvěžovati a obohacovati případnými názvy a slovy ze zapomenutých těch zdrojů lidových.
Rozhledneme-li se nyní na konci po tom ohromném množství příjmení, co tu přerozmanitých jmen různého tvaru, rozličného smyslu! Shledali jsme jména starobylá, z písemnictví i ze mluvy živé již vymizelá, jež jako zkameněliny jiných věkův do našeho se v příjmeních zachovala a jen v příbuzných nářečích slovanských se posud ozývají. Shledali jsme množství názvů pěkných a případných, jichž písemnictví nezná a jež toliko živá řeč lidu, pramen to nevysýchající jazyka, s pokolení na pokolení v jisté krajině zachovává. Shledali jsme formy zvláštní a bohaté, v knihách neužívané, sem tam neobyčejností svou zarážející a cize vypadající, však přece svoje a krásné. Viděli jsme, jak lid v příjmeních vše pojmenuje ostře a bez okolků, pravým jmenem, beze vší choulostivosti. Jak mdlý a chabý, jak prázdný a chudý jest jazyk spisovný proti této studnici živé řeči!
Jazyk jest jako moře širé; ale kdo zná jen písemnou jeho zásobu, ten jako by znal jen hladinu a povrch moře: jen kdo vhloubí se v živý jazyk lidu, v jeho nářečí, v jeho příjmení, v jeho jména místní, ten jako by se pohrouzil v hlubinu mořskou a poznal její tajiny. Jazyk spisovný proti živé řeči vypadá jako bledá fotografie krajiny, která stkví se pestrými barvami a netušenými nádherami přírodními.
Z vážné strany bylo mně raděno, bych podal jen ukázky rozličných tvarů příjmení, bych obmezil se k tomu účelu na jména toliko známá a jistá. Ale mně šlo o věc jinou: o shledání a sestavení v přehledný obraz pokud možná veliké zásoby jmen, ve příjmeních našich uložených. Čím větší zásoba, tím dokonalejší vznikne obraz naší řeči, tím plnější bude přehled jejího bohatství, tím spíše se vysvětlí některé její záhady. A o tyto záhady mně také šlo. Čím více rozličných tvarů jednoho jména se shledalo, tím lépe vysvitl jeho význam. Na př. původ a smysl slova kotrba vznikl teprve shledáním příjmení Kadeřábek, Kadraba, Kotraba, Kotrba, kdež tedy vyšlo na jevo že kotr jest totéž co kadeř. Původ příjmení Píčman objasněn srovnáním s příjmeními Puzman. Cicman, Čudlman, Litman, Malimánek, kdež man jest tolik co člověk (viz srbské Ljubman, Vukman). Původ jména Kandrt vysvitl jednak sehráním příjmení Kandera, Kanda (kaniti), jednak srovnáním jich s příjmeními Čakrt,Čakora — Klindrt, Klindera, Klíma — Buchard,Buchar, Bucha. A tak netoliko význam mnohého jména a slova temného došel objasnění, ale nalezly se i vzácné úkazy zvukoslovné (nové, dosud nepovšimnuté zbytky a stopy nosovek, na př. Rombald vedle roubal [s čímž srovnej Pácalt vedle Pácal], Škandera vedle Škudera, Škabrant a Škabrout, Vakunda a Vakuta, Panzar a Pouzar, Kondelík a Koudelík, Svatý a Svenda, Maňata a Machata atd; dloužení o v ou, na př. Paroužek vedle Parůžek; přeměna í v ej, na př. Honzejk, Vondřejk, Kosejk; časté střídání k a h [obé místo původního g], na př. Krbec a Hrbek, a f i v, na př. Šefrna m. Ševrna, Šifalda m. Šivalda; proměna hlásek olo v la, na př. Klavrza m. Kolovrza, Klavík vedle Kolofík; tvrdé r před ě a i, na př. Trepeš (třepati, sr. treperenda), Trejbal (m. Tríbal vedle střebal), Kribus (Krbous), Krikule atp.); zvláště však tvarosloví mnohým novým zjevem bude obohaceno. Připomenuty tu buďtež na př. tvary Havlůj, Vítůj, upomínající na přisvojovací náměstky můj, tvůj, svůj; jména Kotler vedle Kotlář, Košner vedle Košnař, Sedler vedle Sedlář, Mošner m. Mošnař a mnohá jiná ryze česká na er (Kalouner, Perner, Krečmer, Kobler, Kozler atd.), jež vypadají jako by byla německá, s nimiž srovnejme adjektivální Dobner, Drobner, Mastner a verbální Dejmer, Sišler, Ždímer, pak Čarner, Pracner, Tušner; dále tvary jmenné Vaňha, Vitha a slovesné Maťha, Paťha; tvary Marold, Pechold, Mikulda a Líbalt, Pacold, Kovalda; jména s příponou ian (Burian, Valián, Korčián, Kocián) a ain (Machain, Churain, Čvejn, Chejn); uvažme kombinaci více přípon jmenotvorných ve jmenech Čum-r-da, Šaf-ra-ta, Kald-ar-át, Ham-et-n-er, Kas-an-da, Pich-1-er, Šver-t-ás-ek, Zmrz-l-ík-ar, jež nalézáme rovnou měrou v příjmeních slovesných jako ve jmenných: Such-ar-da, Kub-ar-t, Pech-lá-t, Jand-er-ka, Van-š-at-a, Mik-en-da, Bul-an-d-r, Čeř-n-ost-r, Loj-k-ás-ek, Jan-d-ejs-ek, Vac-k-ář. Filologa tato snůška příjmení zrovna vybízí, aby sestavil zjevy všecky zvuko- i tvaroslovné v pravidelný pořádek ve zvláštním pojednání; ale místo knize této vyměřené nestačí, pročež přestati nám jest zatím na těchto poukázkách a na zmínkách příležitostných, jež v textu jsou uvedeny.
Kdo pohříží se ve studium příjmení, shledá dále, že mnohá jména, jež jsme pokládali za německá, poněvadž formy jejich byly nám neznámy neb neobyčejny, jsou dobře českými, i byť německým spůsobem byla psána, jako Stiepel (Štipl), Stüdel (Stydl), Rebentisch (Rebentiš), Pleschner (Plešner), Pöschl (Pešl), Patzelt (Paclt) atd. Tomu bude také již nemožno, aby, jako Jos. Jireček v Časop. Č. Musea 1863 při rozpravě o podřečí vysoko mýtském, jména našinská vykládal za cizí, na př. harampát z charv. harambaša (viz příjmí Harapát), burkuš (prý = chlapec složitý, silný) z maďarštiny (Burkuš = Prušák), kdežto jest to vlastně hoch buřič (sr. příjmí Burka, Burkoň a koncovku uš v Trampuš, Vartuš), Tepera (viz toto) z něm. töpfer, Fikejs(v. t.) z něm. fickeisen, Kocián (v. t.) z něm. Kanzianer (co by však toto znamenalo, nepraví), Pištora (v. t.) z lat. pistor, ba koncovky anda (vojanda, košilanda, šalanda) má za latinské! Budou dále nemožny výklady, jako v Kottově slovníku capart (viz příjmí Caprt) ze středověk. latin. tapart (voj. plášť). Pravidlo, že každé slovo přede vším z vlastního jazyka vykládati sluší a teprve když ten nepodává světla, ze sousedního cizího, nabývá tu svého utvrzení. Arci že třeba, aby prve byl shledán a obádán všecek živý slovník lidu.
Kromě v příjmeních leží též mnoho materiálu, dosud neznámého, v názvech místních, t. j. ve jmenech vrchů, dolů, polních tratí, lesů, rybníků, močálů, potoků, a bylo by s prospěchem, aby některý sbor vědecký, buď Akademie nebo České Museum, zařídil tak soustavné sbírání jich po celé zemi jako se na př. vykonává přírodopisné skoumání Čech. Dbejme, abychom měli jednou úplný slovník všeho jazyka českého.
A konečně hleďme z pokladu tak sebraného a poznaného vážiti a spisovnou mluvu, vládnoucí kapitálem již velmi obmezeným, osvěžovati a obohacovati případnými názvy a slovy ze zapomenutých těch zdrojů lidových.