KAREL VI. – MARIE TEREZIE Pamětní ražby na holdování v Rakouském Nizozemí
Habsburské Nizozemí byl geopolitický útvar, který se v letech 1482–1794 rozkládal zejména na území dnešní Belgie, Lucemburska, části severní Francie a po určitou dobu také na území dnešního Nizozemska.
Po vymření španělské linie Habsburků a následných válkách o tzv. dědictví španělské přešlo španělské Nizozemí pod svrchovanost rakouské linie habsburského domu.
Rakouské Nizozemí existovalo od roku 1714, tedy od konce válek o španělské nástupnictví až do dobytí těchto území francouzskými revolučními vojsky a jejich připojení k Francouzské republice v roce 1795. Rakouské Nizozemí se v 18. století rozkládalo přibližně na území dnešních států Belgie a Lucemburska. V loňském roce jsme se na stránkách časopisu M&B seznámili s historií a pamětními ražbami starobylého města a provincie Namur. Následující řádky jsou věnovány dvěma dalším významným částem Rakouského Nizozemí – Brabantu a Flandrám. V nejstarších dobách bylo území dnešní Belgie osídleno různými keltskými kmeny. Římané tyto kmeny nacházející se na území zahrnujícím jih dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa označovali latinským názvem Belgae, tedy Belgové.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
Ze světa kovových známek (7) Známky v pohostinstvích
Samozřejmostí provozu hostinců, hotelů, kaváren i dalších pohostinství v minulosti byly známky zpravidla kovové vydané k rozmanitým účelům použití. Společné měly jedno – většina
z nich usnadňovala a zjednodušovala provoz podniku.
Nejstarší známé kovové známky pohostinských podniků z našeho území jsou pražského původu. Nechaly je vyrazit některé staropražské hostince již v polovině 19. století. Nesly označení Abonement Marke (obr. 1), Speise Marke, později i české legendy Oběd v předplacení (obr. 2),
Předplacení na 1 oběd (obr. 3), Jídelní známka a sloužily jako předplatné na oběd. Tím, že při jejich nákupu byla poskytována sleva, zajišťovaly podniku zákazníky a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje. Většina jich byla popsána již v numismatické literatuře druhé poloviny devatenáctého století. První zmínka o těchto ražbách je v prodejním katalogu Killianovy sbírky, kde byl nabízen konvolut o 25 kusech1. Do své neméně obsáhlé sbírky českých ražeb je zařadil i Max Donebauer2. Podobně fungovaly pohostinské známky z pozdější doby, zejména z první poloviny minulého století s nominálními hodnotami 1 oběd (obr. 4), Menu (obr. 5), nebo jen s vyobrazením překříženého příboru (obr. 6).
Známky užívané v hostincích s hodnotou znějící na určitý objem nápoje, obyčejně 1/2 (obr. 7) nebo 1 litr piva nebo jen na blíže neurčené množství – Ein Glass (obr. 8), 1 pivo (obr. 9) či 10 piv (obr. 10), sloužily jako předplatné na oblíbený nápoj. Podobně jako u známek na jídlo i u těchto známek byla při jejich hromadném nákupu předem poskytována sleva. Mezi ražbami pohostinství jsou známky na pivo a další nápoje počtem největší skupinou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
