Korunová bankovka
Papírové peníze nemají tak dlouhou historii jako mince. Připomeňme si jen, kdy se na našem území začalo platit papírovými penězi – bylo to od roku 1762, tedy před 250 lety.
Samozřejmě to nebyly úplně první papírové peníze na světě, ty se objevily v Číně údajně ve 12. století a jejich existenci dovezl do Evropy mořeplavec Marco Polo. Zatímco mince se používaly od 7. století před naším letopočtem. Od počátku historie našich papírových platidel se tiskly hodnoty 1 (zlatý nebo koruna).
Když se řekne jednokorunová bankovka, tak je to v dnešní době už prakticky nepředstavitelné spojení. Tím spíše, když jsme svědky rušení haléřových mincí (také platily 1 haléřové mince), rušení 20 korunových a dokonce 50 korunových bankovek.
Ještě je třeba říci, že z formálního hlediska existovaly bankovky a státovky. V praktickém životě si tohoto rozdílu v názvu většinou nikdo nevšiml, ale přeci jen je zde jakýsi rozdíl. Mnemotechnickou pomůckou je to, že bankovku vydává emisní (cedulová) banka, státovku vydává stát (ministerstvo financí apod.). Na bankovce je tedy podepsán guvernér, pokladník či obecně někdo z centrální banky, na státovce je podepsán ministr financí.
Při popisu papírových platidel bude dále použit vždy správný název bankovka/státovka, ale v běžném textu si dovolím používat slovo bankovka pro oba významy.
V historii Československa ale i dalších období jsme platili celou škálou hodnot, většinou od jednokorunových bankovek až po 5000 koruny. Například první československá emise (mimochodem státovek) s datem 15. 4. 1919 byla tištěna v celé řadě tiskáren, různými tiskovými technikami a také na různé úrovni. Škála nominálů byla 1 Kč, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000 a 5000 Kč. Větší rozptyl hodnot v naší historii již možný nebyl a není.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
POKLADY Z VRAKŮ (2) Stříbrná flotila
Španělské flotily s pokladem čelily na své dlouhé cestě mnoha nebezpečím.
Galeonám Stříbrné flotily 1715 se stal osudným hurikán, k zániku Consolación přispěli angličtí piráti. Lodí, která změnila chod dějin byla El Cazador, jejíž potopení přimělo Španěly k odstoupení Louisiany Francii. Do New Orleans nedorazil ani bývalý válečný parník SS Republic a i jeho zlatý náklad skončil na dně oceánu.
Concepción a Sir William Pipps
Nuestra Señora de la Concepción byla almirantou flotily 21 lodí vracející se do Evropy, která se v září 1641 střetla se silnou bouří. O několik týdnů později, 2. listopadu 1641, ztroskotala na útesu v místě nyní známém jako Silver Shoals východně od mělčiny Abrojos u pobřeží Hispanioly. Ztráta Concepción vezoucí náklad 100 tun stříbra a zlata bylo pro Španělsko těžkou ranou a zpráva o ztraceném pohádkovém pokladu se rychle roznesla. Fascinován příběhem o ztroskotání a neméně i faktem, že k němu došlo na mělčině, byl i lodní tesař a kapitán obchodní lodi z Maine William Pipps, který se pustil do shánění prostředků na záchrannou expedici. S podporou vévody z Albemarle Christophera Moncka, Pippsova výprava vyrazila z Nové Anglie a roku 1687 opravdu nalezla ztracenou Concepción.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
