MACAU–SOUČÁST VELKÉ ČÍNY Monetární systém a stručná historie MILOŠ KUDWEIS
Macau (澳門; zjednodušené znaky: 澳门; pinyin: Àomén, portugalsky Macau) je bývalá portugalská kolonie, od roku 1999 zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky.
V literatuře je Macao označováno jako jedna ze součástí tzv. velké Číny. Oficiální měnou na Macau je pataca (sing.;plurál patacas). Dílčí jednotkou pataca je avos2a - b (1/100). ISO kód měny je MOP. Pataca je pevným kurzem (1 : 1–1.03) navázána na hongkongský dolar (HKD; také HK$).
Termín pataca se dříve objevoval v různých variantách, jako je patacao, patace, pattacon nebo patagon. Zcela původně termínem pataca jsou značeny mince, ražené portugalským panovníkem Petrem II na území Brazilie. Později se pojmem pataca označovalo, především na území Brazilie, peso. Označení tereziánský tolar nahrazoval termín pataca v portugalských koloniích v oblasti severovýchodní Afriky. Pataca byla v letech 1910–1968 také měnovým systémem tzv. portugalského Timoru (Pick#1–Pick#30). Tyto bankovky tištěné prostřednictvím Banco Nacional Ultramarino (od roku 1905 také na území Macaa) v Lisabonu nebo Bradbury Wilkinson v Londýně byly označovány na reverzu termínem PAGÁVEL EM TIMOR. Dílčí jednotkou také v tomto případě byl avos.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
Poslední panovník domácího rodu Portrétování Jiřího z Poděbrad
S výkladem osobnosti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) už dnes nemáme větší potíže. Jeho
portrét vytvořený historiky je vcelku stabilní a nevedou se o něm nějaké zásadní spory.
Laičtí zájemci o národní dějiny si možná víc než odborná hodnocení, pamatují ze školních
chodeb reprodukci Alšova obrazu setkání Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad. V širokém
povědomí také uvázlo Jiráskovo slovní spojení „Husitský král“, což byl titul spisovatelova
posledního nedokončeného románu.
Obě zmíněné umělecké reflexe sice těží ze stejných zdrojů jako vědecká poznání historiků, ale používají jiné postupy a tak dospívají k poněkud odlišným výsledkům. Malířsky vytříbený Alšův obraz výtvarnými prostředky glorifikuje našeho krále v kontrastu s temnou figurou proradného Matyáše. Historické realitě je ale bližší názor, že v oné scéně, vedoucí k propuštění uherského krále i s jeho obklíčeným vojskem, se Jiří z Poděbrad dopustil jedné ze svých nemnoha velkých taktických chyb. Podobně název Jiráskova románu vyvolává jednoznačný a proto také mylný dojem. Jiří z Poděbrad opravdu nebyl husitský král, pokud bychom ho chtěli chápat jako následovníka velkých postav husitského hnutí, jako byl třeba Jan Žižka. Jiří byl od počátku pevně spojen s českou aristokracií, ze které pocházel, nikoli s nějakým lidovým revolučním hnutím.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
