Václav II. Medaile k výročí korunovace
Korunovace českého krále Václava II. je motivem nové stříbrné pamětní medaile, kterou podle návrhu akademického sochaře Zbyňka Fojtů vyrazila Pražská mincovna a. s. Novinka je sběratelům dostupná od poloviny ledna.
Pamětní medaile Korunovace Václava II. je v yražena z čistého stříbra o hmotnost jedné trojské unce, což je přibližně 31,1 gramu.
„Dominantu lícní strany t voří centrálně umístěný detail okna z kláštera cisterciaček na Starém Brně, který založila Václavova manželka Eliška Rejčka,“ popsal novinku autor návrhu sochař a medailér Zbyněk Fojtů. Motiv doplňují dva zemské znaky: na levé straně český lev,
na pravé pak polská orlice. „Rubovou stranu zdobí postava krále Václava v mladém věku s královským jablkem a žezlem v rukou,“ dodal Fojtů a poukázal na mincovní okraj, který kopíruje nápis KORUNOVACE VÁCLAVA II. ČESKÝM KRÁLEM, doplněný o letopočet královy korunovace, jímž byl rok 1297.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012.
Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II
Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.
Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
