Koruna českých králů na rakouské minci 100 euro 2011
Být to o něco dříve, zapadl by tento článek přesně do konceptu našeho veletržního speciálu, který se věnoval z velké části Svatováclavské koruně.
Rakouská mincovna už od roku 200 vydává sérii 100eurových mincí, na nichž se objevují koruny, jež zdobily hlavy habsburských panovníků. Po koruně Svaté říše římské, rakouské arcivévodské a uherské Svatoštěpánské přichází na řadu koruna českých králů. A tak se symbol české státnosti objevuje na zahraniční minci.
Dne 10. listopadu se na půdě rakouského velvyslanectví v Praze sešla zvláštní společnost. Rakouský velvyslanec Ferdinand Trautmannsdorf uvítal generálního ředitele Münze Österreich pana Gerharda Starsiche a předsedu představenstva České Mincovny Karla Zoubka. Ti se zde sešli, aby novinářům (a potažmo čtenářům) představili zvláštní novinku. Unikátní projekt spojil tuzemskou mincovnu s jejím rakouským protějškem, jenž se pyšní osmisetletou tradicí a světovým věhlasem. Z mincovních dílen vzešly zlatá rakouská mince s podobiznou Rudolfa II. a stříbrná medaile s motivem knížete Václava.
Z dílny Münze Österreich pochází zlatá mince obsahující 16 gramů čistého zlata. Lícová strana nese motiv Svatováclavské koruny a nominální hodnotu. V opisu najdeme název státu (Republik Österreich – Rakouská republika) a popis klenotu – Wenzelskrone (doslova Václavská koruna).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
