JERUZALÉM ZE ZLATA – CARDO
Nová 20šekelová mince
Již po osmé vydává Izraelská banka (Bank of Israel) ve spolupráci s Israel Coins & Medals Corporation zlatou builionovou minci v nominální hodnotě 20 NIS, tentokrát s motivem hlavní ulice starověkého Jeruzaéma zvané Cardo.
V římsk ých městech byly dvě hlavní ulice, které se navzájem kolmo protínaly – Via Cardinalis a Via Decumana. Cardo bylo hlavní ulicí, srdcem města a obchodním centrem spojujícím Jeruzalém ze severu na jih. Po potlačení Bar Kochbova protiřímského povstání (132–135 nl.) přebudoval císař Hadrián Jeruzalém na moderní římské město s názvem Aelia Capitolina, v němž bylo zakázáno Židům žít. Cardo začínalo na severu u Šchemské brány a spojovalo město s jeho jižní částí. V 6. století byzantsk ý císař Justinián I. (527– 565) prodloužil Cardo na jihu až k Sionské bráně, aby umožnil pohodlnější přístup k jím zbudovanému Novému kostelu Matk y Boží jinak zvanému Nea Ekklesia Theotokos nebo též kostel Nea.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Slovenská koruna Stručná historie jedné měny
Připomínáme-li si 20 let od vzniku české měny, nelze nevzpomenout také její stejně starou sestru – slovenskou korunu. Ta stejně jako česká měna vznikla k 1. lednu 1993 jako nástupce československé koruny na území nově vzniklé SR.
Připomínáme-li si 20 let od vzniku české měny, nelze nevzpomenout také její stejně starou sestru – slovenskou korunu. Ta stejně jako česká měna vznikla k 1. lednu 1993 jako nástupce československé koruny na území nově vzniklé Slovenské republiky. Okolnostmi, které předcházely vzniku dvou samostatných měn, jsme se krátce zabývali v předchozím článku, proto si blíže přibližme jen události po roce 1992, tedy roku, kdy se politické reprezentace obou nástupnických zemí rozhodly ukončit soužití ve společném státě.
O zavedení slovenské měny se poprvé začalo diskutovat po přijetí Deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky ze 17. července 1992. V té se Slovenská národní rada de facto vyslovila pro osamostatnění Slovenska od zbytku republiky a vzniku vlastního suverénního státu. Je však nutno připomenout, že se v žádném případě nejednalo o blesk z čistého nebe, nýbrž
o vyústění téměř dvouletého sporu o podobě federace1. Jejím přijetím však nastal už jen nezvratný proces vedoucí k rozpadu Československa. Václav Havel v reakci na toto usnesení ještě téhož dne oznámil odstoupení z funkce prezidenta a mezi politickými reprezentacemi začala jednání o rozdělení federace. Ústavní zákon o zániku Československa nakonec Federální shromáždění 25. listopadu schválilo a definitivně tak sečetlo dny společného státu Čechů a Slováků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
