Přemysl Otakar I. Zlatá bula krále intrikána
Přemysl Otakar I. získal před 800 lety Zlatou bulu sicilskou, která povýšila české knížectví na království.
Bula sice opakovala už dříve přislíbená privilegia českým vladařům, jenže Přemysl musel o jejich respektování a o dědičný královský titul svést dlouhý boj. Zapojil při něm důvtip i intriky.
Cesta krále Přemysla Otakara I. ke klíčovému dokumentu v dějinách české státnosti byla složitá, a to i přesto, že královskou hodnost v minulosti získali už dva jeho předci.
Jako první si ji roku 1085 vysloužil Vratislav II. za dlouholeté věrné služby Svaté říši římské.
Druhým Přemyslovcem ověnčeným královským titulem se stal Přemyslův otec Vladislav II. roku 1158. Šlo ale o jinou situaci. Vladislav získal korunu od císaře Fridricha Barbarossy, který si tak chtěl českého panovníka pojistit jak spojence v tažení do Itálie. Potřeboval česká vojska pro obléhání Milána, a tak dopředu vyznamenal Vladislava II. královskou hodností. Nedošlo už ale na příslušné náboženské ceremonie a bylo evidentní, že korunovace je pouze projevem císařovy osobní vůle. Už v Barbarossově privilegiu však stálo, že královská hodnost má být dědičně propůjčena i Vladislavovým nástupcům na trůnu. Bohužel zápas o to, aby litera tohoto dokumentu byla naplněna, bude stát Přemysla Otakara I. dlouhá léta bojů i diplomatického úsilí. Situaci mu paradoxně zkomplikuje právě jeho úspěšný otec.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
Karel Plíva Medaili vnímám spíš z technické stránky
Vznik pamětní medaile je poměrně složitý proces, na němž se podílí celý tým odborníků. Kromě výtvarníka a rytce jsou to i další odborníci, kteří se však příliš často neobjevují na výsluní mediálního zájmu.
Bez jejich práce a technologických znalostí by však moderní numismatická výroba fungovala jen stěží. Jedním z nich je i designer a operátor CNC obráběcích strojů Karel Plíva.
Přibližte čtenářům, v čem spočívá vaše práce?
Mým úkolem je technická příprava a zpracování zakázky. Zjednodušeně řečeno: začínám od sádrového modelu, případně náčrtku, který dostanu od výtvarníka a končím vlastním obráběním razidla. Do procesu samozřejmě patří spousta úkonů, ať už se jedná o úpravu rozměrů finálního výrobku, optimalizaci elektronicky zpracovaného návrhu, či vychytání různých chyb a technických nedostatků. Dá se říct, že moje činnost dokáže zjednodušit a zrychlit práci rytců, proofařů a dalších specialistů, ale rozhodně nemůže jejich dovednost nahradit. A to je dobře, protože technika je dobrý pomocník, ale zlý pán. Ruční podíl práce je to, co dělá medaili hezkou, jedinečnou. Mincovní svět čím dál víc opouští ruční podíl práce a nahrazuje ho efektivní, výkonnou, předvídatelnou, ale nudnou a nezajímavou technikou.
Co patří k nejběžnějším úpravám digitalizovaného návrhu?
Jedná se o různé nerovnosti, retuše nebo doplnění značek. Důležitý aspekt je samozřejmě vyrobitelnost. Výtvarníci nemívají vždy jednotná pravidla a nedodržení určitých parametrů může například způsobit problémy s tečením materiálu při ražbě, nebo s realizací proof kvality. Tečení materiálu je ovlivněno řadou parametrů a vlastností, které se snaží hlídat a vylepšit mnoho odborníků v průběhu výrobního procesu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
