Heraldika na mincích a medailích (3) Ve znamení kříže
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské.
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské. Čtenáři předchozích dvou dílů našeho vyprávění chybí heraldika církevní. Abychom se s ní aspoň letmo seznámili, musíme se vrátit až k okamžiku, který předcházel první křížové výpravě.
Svah při okraji francouzského města Clermont byl plný vzrušeně gestikulujících lidí. Z davu se opakovaně ozývalo volání „Deus le volt“ (Bůh tomu chce) a nad hlavami zástupů se tu a tam objevovaly dokonce tasené meče. Papež Urban II., který právě ukončil svou plamennou řeč ke shromážděným, sledoval s mírným překvapením účinek svého proslovu. Nemohl tušit, že právě dalekosáhle zasáhl do vývoje dějin středověku.
27. 11. 1095 v Clermontu končilo zasedání církevního koncilu a témata, o kterých se jednalo, většinou nebyla v ničem převratná. Na závěr koncilu papež vyzval všechny západoevropské křesťany nejen k zajištění bezpečnosti poutníků, ale i k osvobození svatých míst z rukou nevěřících. Podobné výzvy zazněly už předtím, ale tentokrát byla odezva neobvykle silná a spontánní. Místo obvyklých nikam nevedoucích akademických debat začala rovnou vznikat armáda. K těm prvním, kteří se chápali zbraní už na shromáždění v Clermontu, se začaly připojovat tisíce dalších po celé Evropě. Lidi všech stavů spojovala nesourodá směs motivací. Naděje na odpuštění hříchů vedle snahy utéct z nesnesitelných životních podmínek, ideály osvobození Božího hrobu vedle touhy získat kořist kdesi na východě. Všechny však sjednocoval kříž, který si malovali nebo přišívali na oděvy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Zaháňská mincovna V rukou Albrechta z Valdštejna
Ctižádost a kariéra Albrechta z Valdštejna by se dala vyjádřit dvěma slovy – bezbřehé ambice, jež nakonec vyústily v jeho netradiční noční popravu v Chebu.
Na vrcholu moci se však Valdštejnovi dostalo výsad, které císař uděloval nemnohým. Vévodského titulu a mincovního práva. Frýdlantský vévoda je využil beze zbytku hned ve dvou mincovnách, východočeském Jičíně a slezské Záháni.
Zaháňsko, od roku 1549 léno české koruny získal Albrecht z Valdštejna roku 1627 jako náhradu za dlužný žold armádě. Není pochyb o tom, že císař si císař sliboval od přítomnosti svého oblíbence mezi tolika protestantskými knížaty rychlý nástup katolicismu a vytlačení dánských mansfeldovských vojsk ze Slezska. Valdštejn tento předpoklad splnil dokonale a v samotném zaháňském knížectví zavedl tvrdou rekatolizaci. Vypudil protestantské kněze, povolal do země jezuity a nechal si vystavět na místě zbořených měšťanských domů velkolepý zámek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
