Jan Žižka z Pražské mincovny Medaile zahájila novou sbírku
Medailon odkazující na slavného husitského vojevůdce Jana Žižku začala v říjnu razit Pražská mincovna. Titulem zahájila zcela nový cyklus, který je věnovaný významným osobnostem a událostem české vojenské tradice.
Výtvarný námět medaile Jan Žižka z Trocnova tvoří dvě kompoziční složky: portrét a doprovodný motiv. „Žižkův portrét je autorský a ideální, což znamená, že jde o moji autorskou licenci a neopíral jsem se o žádné historické zobrazení. Naopak doprovodný motiv volně cituje známou iluminaci z Jenského kodexu,“ popsal novinku autor návrhu akademický sochař Michal Vitanovský. Celek tak připomíná osobnost vojevůdce i samo husitské hnutí. Opis Jan Žižka z Trocnova je umístěn v horní části mincovního pole po obou stranách portrétu.
Michal Vitanovský přiznává, že na návrhu pracoval rád, i s vědomím problematického vnímání Žižkovy osobnosti v české veřejnosti„Katoličtí konzervativci ho vytrvale prohlašují za lapku, pro komunisty to byl revoluční vůdce prostého lidu. Oba výklady jsou ve své jednostrannosti falešné a nepřispívají ke skutečnému poznání jedné z velkých postav našich dějin,“ soudí Vitanovský a upozorňuje, že v kontextu středověkého válečnictví je Žižka postavou dokonce evropských rozměrů (viz též článek Michala Vitanovského – pozn. red.).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
