150 let Sokola 200 Kč 2012
Již 150 let funguje na našem území tělovýchovná jednota založená Miroslavem Tyršem
a Jindřichem Fügnerem.
Tělocvičný a vlastenecký spolek Sokol byl pro vývoj naší historie
tak významný, že se Česká národní banka rozhodla jeho výročí oslavit vydáním pamětní
dvousetkoruny. Ta spatřila světlo světa 15. února 2012.
Soutěže na ztvárnění této mince se zúčastnilo 19 výtvarníků, kteří zaslali celkem 28 sádrových modelů. Komise pro posuzování návrhů na české peníze, jejímž odborným poradcem
byl PhDr. Zdeněk Bartůněk z České obce sokolské, udělila první cenu návrhu Jaroslava Bejvla. Ocenila u něj velmi pěknou, výstižnou a charakteristickou kompozici na obou stranách
návrhu.
Líc mince zobrazuje znak Sokola s českým lvem ve svém středu. Jeho pozadí tvoří dekor zobrazujícího cvičence při sokolském sletu. Po obvodu je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“
a označení nominální hodnoty mince. Značka České mincovny je nad písmenem „E“ ve slově „REPUBLIKA“ a je zprava a zleva ohraničená postavami cvičenců.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (4)
Řím – od království (přes republiku) k císařství
Kdyby už peníze nebyly vynalezeny, postarali by se o to určitě staří Římané. Jejich pragmatický vztah k tomuto prostředku směny vyjadřuje nesmrtelná věta PECUNNIA NON OLET (peníze nesmrdí), inspirovaná ekonomickou politikou císaře Vespasiána. Pojmenování peněz ve větě, která se císaři přisuzuje, vytvořili jeho dávní předkové. Jejich prvotním platidlem byl dobytek – PECUS. Když pak začali platit kusy kovu na váhu, pojmenovali je PECUNNIA.
„Vítej domů Kornelie. Tak jaké to bylo v Římě?“ Příchozí si přisedl k sousedovi pod olivovník a rozpovídal se. „Klid a zároveň trochu smutno. Teď, po smrti císaře, je vládcem Marcus Aurelius. Dělá to dobře a na svého předchůdce nezapomíná. Však jsem si také přinesl památku.“ Soused Tulius vzal s úctou do prstů minci s orlem a opisem CONSECRATIO a povzdechl: „Je to tak, Antoninus Pius byl velký člověk, ale teď už je bohem“. Jeho přítel přizvukoval: “Máš pravdu a já pořád lituji, že jsem se tehdy nedostal na slavnost a neviděl orla vzlétat z hranice“. Takzvané konsekrační mince, ke kterým se ještě vrátíme, patří až do doby panování římských císařů. Při sledování počátků v ý voje římského mincování je ale potřeba se vrátit o hodně zpátky. Jestliže si antické Řecko musíme promítat na více oblastí jižní Evropy a Středomoří, pak Řím si spojujeme především s Apeninským poloostrovem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
