JOSEF II. – FRANTIŠEK II. Pamětní ražby na holdování v Rakouském Nizozemí
Následující pojednání představí inaugurační a holdovací ražby synů Marie Terezie z dynastie habsburskolotrinské – císařů Josefa II. a Leopolda II. včetně žetonů vzbouřených brabantských a flanderských stavů.
V minulém čísle M&B byly připomenuty nejdůležitější historické události, které úzce souvisely se vznikem tzv. Rakouského Nizozemí. Kromě toho byly představeny pamětní ražby prvních dvou zde vládnoucích Habsburků, císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie, připomínající jejich inaugurace v provinciích Brabant a Flandry. Dlouhou řadu pamětních ražeb zakončí medaile a žetony Leopoldova syna, císaře Františka II.
Josef II. - nastoupení vlády v Belgii v roce 1780
Po smrti Marie Terezie († 29. 11. 1780) se její syn a spoluvládce ujal samostatné vlády. V témže roce zemřel Karel Alexandr Lotrinský († 4. 7. 1780) místodržící v Rakouském Nizozemí. Po krátkém angažmá Georga Starhemberga se stal novým generálním guvernérem Albert Casimir von Sachsen, který měl za manželku arcivévodkyni Marii Christinu, dceru Marie Terezie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
