Německá platidla po 2. sv. válce (3) Emise BBK I.
Wirtschaftswunder (hospodářský zázrak) tak lze ve stručnosti charakterizovat vývoj, jaký prodělalo německé hospodářství v období krátce po měnové reformě.
Do té doby nevídaná konjuktura německé ekonomiky se nese ve znamení dvou předních politiků. Prvního spolkového kancléře Konrada Adenauera a ministra hospodářství Ludwiga Erharda, pod jejichž vedením se z válkou zničené země stala během sedmi let průmyslová velmoc a z nové německé marky DM symbol úspěchu a stability.
Z počátku bylo německé hospodářství poznamenáno nejen válečnými škodami, ale také demontáží průmyslových závodů a nuceným vývozem paliv, surovin a uhlí za nepřiměřeně nízké ceny. Stále platil přídělový systém, který pokrýval jen nejzákladnější potřeby, čímž přispíval k enormnímu rozmachu černého trhu. V oběhu se nacházelo nepřiměřeně velké množství peněz, které postupně roztáčelo spirálu inflace. S cílem stabilizovat tuto situaci byla v červnu 1948 přijata měnová reforma, která de facto předznamenala budoucí rozdělení Německa a v západních sektorech odstartovala jeho ekonomický růst.
Samotná reforma spočívala ve stažení staré měny a jejím nahrazení Deutsche Mark v novém kurzu a eliminaci úspor a dlužných pohledávek bank vůči státu. Díky potlačení černého trhu se obchody zaplnily do té doby nedostatkovým zbožím natolik, že si obyvatelé mohli pořídit většinu výrobků a to i těch, které by si před nedávnem nemohli vůbec dovolit nebo takových, které byly k dostání jen na černém trhu. Z obav před vzrůstající inflací uvolnila Bank deutscher Länder jen omezené množství peněz vytištěné dílem v domácích tiskárnách, dílem v ABNCo a Bureau of Engraving and Printing (BEP). V oběhu jich tedy bylo relativně málo, o to větší však měly hodnotu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
100 LEVA 2003
Anatomie bulharské bankovky
Otázkou je, zda a proč psát krátký článek o této bankovce, která byla již dávno emitována a lidé – turisté by ji měli dávno znát.
Jako sběratel si rád přivezu nový kousek do sbírky osobně a tak jsem se letos pokusil sehnat 100 leva z roku 2003. To jsem ještě nevěděl, co jsem si to dal za sběratelský závazek, protože se jedná o současný nejvyšší nominál Bulharské Národní Banky. Na hotelové recepci jsem neuspěl a zrovna tak v hotelové směnárně. Všude mě byla nabídnuta bankovka v nominální hodnotě max. 50 leva. V kapse dvě padesáti leva a já bloudím po destinaci a hledám obchody a hotely, kde by mě mohli vyjít vstříc. Úspěch slavím až v sedmém hotelu a dávají mě vybrat pouze ze dvou kusů. Automaticky sáhnu po lepším stavu. Mám ji … K odhodlání napsat toto seznámení s bankovkou kromě příběhu, vysokého nominálu přispěl i náhodný portrét na promenádě podél pobřeží – shodou okolností se jedná o portrét osobnosti z této bankovky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
