Zobrazení sv.Václava
v přilbě se již od 11. století objevuje na rubu mincí, pečetích, plastikách,
nástěnných malbách nebo v iluminovaných rukopisech. Stává se tak symbolem
či atributem podle něhož bylo možné sv. Václava jednoznačně rozpoznat.
Kromě Václava nebyl v 11. či v první polovině 12. století kdokoli jiný z
Přemyslovců, na rubu mincí, pečetích, plastikách, nástěnných malbách
nebo v iluminovaných rukopisech jako jednotlivec zobrazen s přilbou.
Svatováclavská helmice - výklad
1.
Helma, původně nezdobená a bez nánosku, byla asi majetkem Přemyslovců,
snad i knížete Václava. S ním je spojována nejpozději od doby knížete
Boleslava II., kdy byla obohacena o zdobenou obroučku a "nánosek" a
zpřítomnila tím světce, ochránce dynastie. Poté se asi stala součástí
chrámového pokladu a občas byla vystavována (písemně doloženo na počátku
13. století). Lehce ohnutý nánosek s obroučkou byly zřejmě součástí čelenky
(s "nánoskem" nad čelem) severoevropského původu, vyrobené patrně
v Haitabu. Původní ozdoba čela však byla upevněna na týlní a nikoliv čelní
stranu helmy. Torzovitě dochovaná obroučka olemovala dolní obvod helmy. Její
ornament a na stromě upoutaná postava, zpodobená na nánosku, jsou
severoevropského původu. Postava na nánosku představuje nejspíše Odina, oštěpem
připevněného ke stromu a s řevem sbírajícího runy. Postava ovšem připomínala
Krista a tak byla také v Čechách 10. století chápána. Jak napsal Kristián
v legendě z let 992-994, kříž spatřil na Václavově čele kouřimský kníže
a podlehl mu v boji.
Svatováclavská helmice - výklad 2.
Výzdoba je tvořena připlátováním stříbrné
fólie na zdrsněný železný základ; obroučka je zdobena pletencovým
dekorem, nánosek pak stylizovanou postavou ukřižovaného Krista, oblečeného
v roušce - suknici a připoutaného za zápěstí a podpaždí ke kříži. Přilba
byla zhotovena ve Skandinávii. Svým tvarem náleží k tzv. vendelskému
typu, s podobnými přilbami se setkáváme všude v dosahu výskytu Vikingů.
Technika plátování stříbra na železo byla zvláště rozšířena v
jutských a gotlandských dílnách zejména ve 2. polovině 11. a 1. polovině
12. století. Zvláště důležitý je pak také motiv Krista nikoliv přibitého
ke kříži, nýbrž upoutaného provazy, známý spolehlivě pouze ze skandinávského
prostředí raně křesťanského období (nejdříve v Dánsku, od 70. let
10. století). Rovněž pletencový ornament nad Kristovou hlavou známe jako
tzv. řetězcový motiv typu Borre např. z mnohých vikingských opaskových
nákončí; byl oblíben zvláště u Varjagů. Stylizovaná postava Krista
vychází z byzantských závěsných litých křížků, oblíbených zvláště
v jihovýchodní a severní Evropě. Naopak znázornění Kristových otevřených
úst je zde prvek veskrze pohanský (připomínající prvky ornamentů ve
stylu Jellinge či Mammen) - hrozivou lidskou tvář nebo dračí hlavu s otevřenými
ústy známe z výzdoby severských přileb 8. století, jejich funkcí bylo děsit
démony a tak odvracet od bojovníka nebezpečí. Kristus zde tuto úlohu
vlastně převzal od starých germánských božstev (Odin, Thor). Někdy se
také předpokládá, že by zde nemusel být zobrazen nutně Ježíš
Kristus, ale právě nejvyšší bůh germánského severského pantheonu Odin
- připoután nikoli na kříži, ale na posvátném stromu Yggdrasilu sám
sobě za oběť a odkazujíce se na jeden ze stěžejních příběhů germánské
mythologie.
"Svatováclavská"
přilba, nalézající se v korunovačním pokladu chrámu sv. Víta v Praze
byla vykuta z jednoho kusu železa. Její tvar se blíží nízkému kuželu
(její výška je 17 cm), rozměry oválné základny jsou 24x21 cm. Tupá
hrana v podélné ose pravděpodobně netvořila na vrcholu hrot, ale plynulou
křivku. K přilbě je po jejím obvodu přinýtována zdobená železná
obroučka a nánosek ve tvaru kříže (výška 15 cm, šířka 19 cm).
Prameny :
web Znojemska rotunda
web Wothanburg
Další odkazy :
- Vymření přemyslovců po
meči